Olej na kartonu, 48 x 64 cm, rámováno, datace – po r. 1860, signováno vlevo dole Julius Mařák.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Naděždy Blažíčkové – Horové.
Komentář PhDr. Naděždy Blažíčkové – Horové:
Předložený Odpočinek v lese je nepochybnou, půvabnou a příznačnou prací Julia Mařáka. Vznikl nejspíše v šedesátých letech 19. století, patří tedy k umělcovým raným dílům. V roce 1860, 1861 a 1866 pobýval Mařák ve slovenské Rakovici, kde objevoval mnohé podněty ke svým lesním interiérům. Pravděpodobně právě mezi práce vzniklé v Rakovici můžeme zařadit i předloženou lesní krajinu Odpočinek v lese. Scénu náladového ladění popisuje Mařák do nejmenších podrobností a shrnuje v ní celý program dobového romantismu melancholickým obsahem umocněným harmonickou paletou barev, hnědých a zelených tónů a polotónů. Na přelomu padesátých a v průběhu šedesátých let namaloval Mařák několik kompozičně podobných variant záběrů lesního vnitřku s průhledem do dálky, zasazovaného střídavě do různého denního a ročního období a oživeného lidskou stafáží nebo plachou zvěří.
Novoromantický malíř, kreslíř a grafik krajinář. Vášeň pro malířství v sobě probudil již na gymnáziu v Litomyšli, kde ho do tajů oboru zasvěcoval český žánrový malíř Antonín Dvořák. Díky tomu, že otec pracoval v rámci monarchie mimo domov, podnikal za ním Mařák často cesty, ze kterých si črtal do svého skicáku nádherné výjevy ze Šumavy a Krkonoš. V zápisech pražské akademie se vyskytuje mezi lety 1852 – 1853, v pedagogické výchově slavného Maxe Haushofera. Mařákovi však antické vzory nevyhovovaly a chtěl se plně věnovat své největší múze – krajině. Svou techniku se rozhodl v roce 1853 zdokonalit na akademii v Mnichově, kde se mu stal profesorem evropský krajinář Leopold Rottmann, na něhož Mařák později vždy s úctou věrně vzpomínal. Mařák však musel ze zdravotních a sociálních důvodů studium s velkou lítostí přerušit. V Mnichově však setrval až do roku 1855. Poté nastalo období, které sám nazývá „leta toulek“. V roce 1860 se usazuje ve Vídni. Jeho hlavním zdrojem příjmů bylo vyučování hodin malířství v elitních vídeňských rodinách. Záhy se také prosazuje v ilustrovaných listech Über Land und Meer nebo Waldheims illustrierte Monatshefte, kde se mu daří úspěšně prodávat své kresby. Úspěch v domovských Čechách na sebe nenechá dlouho čekat a Mařák přijímá nabídky na ilustrování do tuzemských časopisů Květy či Světozor, kde je velmi žádána jeho kresebná tvorba českých a slovenských krajin. Roku 1868 se mu podaří velký úspěch, který pro něj znamená prestiž v cizině. Nakladatelská firma Goupil & Kaeser z Paříže si od něj objedná cykly Čtyři období roční a Čtyři denní doby, které díky rytinám Willmanna putují do mnoha bytových interiérů. Zklidněná finanční situace mu dovolila oženit se s Idou Pffeffermanovou a konečně se může věnovat své největší vášni – krajinářství z přenádherných míst, jež vyhledává v rakouských Alpách, v Čechách a na Slovensku. Zvláště zachycuje lesní interiéry, které mu doslova učarují. V pozdní fázi života přijímá řadu společenských funkcí, přijímá státní zakázky a předává své zkušenosti nové generaci, zvláště pak Antonínu Slavíčkovi, Aloisi Kalvodovi nebo Františkovi Kavánovi, kteří pokračují v jeho odkazu v ustáleném uměnovědném termínu Mařákova škola. Julius Mařák zakončil svůj profesní život jako rektor Akademie výtvarných umění v Praze.
Autor viz T 2/98, 2/773, TD 126, 223, TB 24/51, B 7/156, NEČVU 1/486.