Olej na plátně, 36,5 x 27,5 cm, rámováno, signováno vpravo dole G. Max.
Zezadu opatřeno štítkem E. Hirschler & Comp., Wien, I., Graben 14.
Z knihy A. Filipa a R. Musila, Gabriel von Max:
V závažnější rovině ideového poselství Max zdůrazňuje blízkost mezi člověkem a opicí, čímž odkazuje na evolucionistické chápání původu člověka. Malíř překračuje zvířecí fyziognomii směrem k charakteristice lidských typů, čímž se odklání od vědecky chápaného zoologického pozorování. Posouvá opice ze zvířecího světa, vyjímá je z přírody a přenáší je přes pomyslnou hranici, která odděluje svět zvířat a svět lidí, a tím vytváří manipulativní iluzi. Tuto iluzi popisuje jeho precizní malířský naturalismus s častým uplatněním trompe l´oeil. Striktně vzato, u Maxe nejsou zobrazeny ani opice, ani lidé, nýbrž nový živočišný druh – tedy onen homunkulus, k němuž upínal své chovatelské zájmy. Jedním z jeho nápadných rysů je skutečnost, že nejen prostřednictvím repusoárových figur získává atributy pozorovatele – či držitele pohledu „the beholder of gaze“ – a stává se tak aktivním činitelem, který ovládá okolí. Analogický princip zvířecího homunkula rozvinul Walt Disney ve svých animovaných filmech.
Malíř historické malby a pedagog na královské akademii výtvarných umění. Pocházel z rodiny stavitele Josefa Maxe. K umění se dostával nejprve díky podnětům svého otce, aby se později pevně rozhodnut věnovat se múzám, trvale zapsal na pražskou akademii. Zvolil si obor historické malby, který studoval v ateliéru u E. von Engertha. Tam také získal doporučení pro následné studium na akademii ve Vídni, kde se stal žákem známých malířů Ch. Rubena, C. Wurzingera nebo K. Mayera. Poté se zapsal ještě na akademii v Mnichově, kde se zapsal k prof. C. T. von Pilotymu. V Mnichově si založil rodinu a stal se tam pedagogem na tamější akademii, kde byl jmenován profesorem v ateliéru historické malby. Kromě malování se věnoval také antropologii, fascinoval ho Darwinismus a věnoval se studiu opic. Zanechal po sobě sbírku čítající asi 500 hlav opic, které jsou dnes uloženy v muzeu v Mannheimu. V jeho tvorbě jsou meritem sdělení historické a mytologické výjevy. Na přelomu století se věnoval také velmi módní vlně spiritismu, takže maloval obrazy s náměty hypnózy nebo spiritismu. Jeho ženy mají často melancholický výraz, jsou zvláštně bledé a jakoby se pohybovaly v zápasu s nějakou vyšší mocí. Přesně to však patřilo ve své době k dobové manýře publika. Přestože měl samotářskou a uzavřenou povahu byl velmi oblíbený, pro své přátele postavil hned několik rekreačních domů a Jan Neruda jej označil za geniálního umělce. Vystavoval v mnoha galeriích v Praze, Mnichově i jinde.
Autor viz T 2/117, TB 24/288, B 7/280, NEČVU 1/497.