Obraz patří do série krajin inspirovaných zvláštními, symbolicky podbarvenými a mystiku vyzařujícími aspekty, ke kterým se autor vrátil ve své tvorbě nejdříve po roce 1900. Umělec je zachytával v rozličných podobách v čase svých nekonečných toulek po krajinách bývalého Rakouska – Uherska a Evropy. Ladislav Mednánszky nevstoupil do žádného hnutí ani umělecké skupiny, nestal se příslušníkem žádného směru či stylu, zůstal sám sebou, věčným samotářem a podivínem, toulajícím se po krajině, vyhledávajícím motivy, které by co nejvíce vyhovovaly jeho naturelu a záměrům vetknout jim svůj malířský raison d´etre. Mednyánszky vždy kladl důraz na obsah díla, niterné propojení motivu s viděným jevem. Tím se lišil od svých předchůdců a současníků. Tento aspekt výrazně podává i přítomný obraz vyznačující se mystickým nádechem. Přináší cosi jako zjevení, malířské mysterium, kde všechno, co na něm vidíme je podáváno osobitým druhem myšlenkové spirituality a racionálního úsudku v malbě. s vibrujícím a vyzařujícím světlem, které je nositelem osudového – lidského poselství. Přítomný obraz představuje odraz lyrického realismu barbizonského typu kombinovaného s odkazem symbolismu, který malířovi umožnil tlumočit prožívání zážitku ze skutečnosti s jeho individuálními pocity a náladami.