Sítotisk na papíře, 50 x 35 cm, rámováno, pod sklem, datace - 2001, signováno vpravo dole Jan Merta 01, list č. 120/120.
Jan Merta studoval na akademii výtvarných umění a dle svých vlastních slov zažil v polovině 80. let své první kontroverze s profesorským sborem. Za svůj první skutečný obraz označuje malbu, v níž se odvrátil od doslovného přepisu vnější viděné reality a soustředil se na reprezentaci osobní výpovědi. V případě první etapy Mertova díla se dá hovořit o zobrazování symbolů, které autor používá jako jinotaje určené k luštění. Symbol bývá charakterizován jako nenapodobivý znak na způsob ideogramu či jazykových systémů. Často jde o zachycení vztahu vnitřního a vnějšího prostoru: útvary jsou prostorovými lakunami, jímkami. Takto vzniká místo (na rozdíl od abstraktní a geometrické rozprostraněnosti). Místo jako idylická jímka obyvatelného prostoru (Mertovy útvary jsou často jímkami těla: šaty, spacáky). Tělo tu však obvykle není přítomno, zbyla z něj pouze paměť dotyku, stopa. Jedná se o jakési odlitky tělesného prostoru. Na rozdíl od sochařského uchopení obdobného tématu je pro Mertu důležitá barva a převedení do plochy. Merta postupuje metodou asociací, kdy určitý motiv funguje jako pars pro toto (maska na obraze Horolezcům). Mertovo dílo bylo mnohokrát vystavováno na řadě zahraničních a domácích výstav.
Autor viz Ch 8/233.