Tužka na papíře, 43,3 x 26,5 cm, rámováno, pod sklem, datace 1915 – 1916, signováno vlevo dole Modigliani, nahoře uprostřed Matamore.
Vystaveno:
Lugano, Museo d´Arte Moderna la Malpansata, Maestri Europei del XX secolo, 1975, no 106; Verone, Galleria dello Scudo, novembre 1984 – février 1985;
Turin, palazzo Reale, Incontri Italiani 1900 – 1920, mars-avril 1985;
Milan Fiera di Milano, Mostra Internazionale d´Arte Contemporanea, mai-juin1985;
Venise, Ca Vendramin Calergi, septembre 1985;
Verone, Galleria Civica d´Arte Moderna e Contemporanea, Modigliani a Montparnasse, juillet-octobre 1988, p. 74;
Milan, Societa per le Belle Arti, décembre 1988 - janvier 1989;
Takasaky, Musée Municipal, juillet 1994, no 126 p. 139 p. 138;
Tokyo, Musée Takashimaya, juillet-aout 1994, Kyoto, Takashimaya Gallery, octobre 1994;
Marina di Massa, Palazzo Carrara, juillet-aout 1996; Bonn, Kunsta und Ausstellungshalle der Bundesrepublik, avril-aout 2009, no 63, p. 178; Gallarate, MA GA, mars-juin 2010, p. 99;
Publikováno:
O. Patani, Amedeo Modigliani, disegni, Eunomia, Milan, 1972, no 19;
O. Patani, Le Lucertole blu, Grafica Uno, Milan, 1973, p. 54;
Ouvrage collectif, Catalogo Bolaffi, volume 1, Turin, 1974, p. 212;
O. Patani, Modigliani – Diesigni, edizione della Seggiola, Oggiono, 1976, no 41, reproduit p. 131;
O. Patani, Modigliani – Disegni, Mazzota, Milan, 1982, p. 65;
C. Parisot, Amedeo Modigliani Catalogue Raisonné Tome I, Graphis Arte, Livourne, 1990, no 75 – 15 p. 347, p. 286;
O. Patani, Amedeo Modigliani Catalogo generale Disegni 1906-1920, Leonardo Milan, 1994, no 161, reproduit en noir et blanc p. 121;
C. Parisot, Modigliani – Itinerario, G. Canale, 1996, non paginé.
Legendární malíř, kreslíř a sochař, který se už za svého života stal symbolem literárních představ o bohémství. R. 1902 navštěvoval akademii ve Florencii, v r. 1903 akademii v Benátkách a v r. 1906 poprvé přijel do Paříže, kde si pronajal ateliér na Montmartru. Právě tam se seznámil s P. Picassem, K. van Dongenem a J. Grisem. Postavy na jeho raných obrazech mají ostré kontury a robustní tělesnost, např. Hlava mladé ženy (1908, Monvaux, privátní sbírka). Rozhodujícím zážitkem se pro něj stalo seznámení s rumunským sochařem Brancusim, který ho inspiroval plastikami, které připomínají africké a zároveň prozrazují vliv kubismu. Na svých obrazech stylizoval obličejové rysy - dlouhý nos, drobná ústa, těsně u sebe položené oči mandlového tvaru - protáhlé hlavy jsou nasazeny na rovněž protažené krky. Především hlavy z let 1911 - 1912 se rozcházejí s ilusionismem, všechno tradiční a tělesné ustupuje, dominuje linie, proporce se prodlužují. Experimentoval také s fauvismem. K výsledkům tohoto období patří portréty Diega Rivery (Sao Paolo, Museu de Arte) a Franca Havilanda (Milán, sbírka Gianni, Mattioli). Jeho akty a portréty jsou většinou malovány sytými hnědými a červenými odstíny, avšak v posledních několika letech se jeho barevná paleta projasnila. Jeho tvorbu silně ovlivňoval extrémní bohémský život, časté črty rozdával pařížským prostitutkám a nevyhýbaly se mu ani skandály. Výstavu jeho aktů ukončila policie pro veřejné pohoršování. Dnes patří mezi nejvýraznější umělce a je sběratelsky vyhledávaným autorem. Jeho obraz Nu Couche byl v Christie´s v New Yorku vydražen 9. 11. 2015 za 170, 4 milionu dolarů.
Autor viz V 3/403, TB 24/606.