"Tempera na kartonu, 60 x 71 cm, rámováno, pod sklem, datace 1930, signováno vpravo dole F.Muzika 30, zezadu opatřeno výstavním štítkem Biennale du Musée d´art moderne de Sao Paulo 1959, č. 158, zezadu opatřeno autorským opusovým číslem 253.
Publikováno:
František Šmejkal, František Muzika, Kresby, scénická a knižní tvorba, Odeon, 1984, č. 70;
Vlastimil Tetiva/ Vlasta Koubská, František Muzika, Gallery, 2012.
Vystaveno:
SSSR, 1937;
Biennale du Musée d´art moderne de Sao Paulo, 1959.
Mimořádný český malíř, grafik, ilustrátor, scénograf, ale i výtvarný kritik, studoval u J. Štursy na AVU v Praze. Od r. 1921 byl členem Devětsilu a je velmi zajímavé, že stál u všech tří klíčových výstav české avatgardy - I. Jarní výstavy (1921), která rekapitulovala nejranější fázi devětsilské aktivity, zvláště pak stylotvorný primitivismus, výstavy Poezie 1932, jež otevřela cestu k surrealismu a imaginativní malbě a také Výstavy československé avantgardy (1937), zahajující etapu angažované protiválečné tvorby. Jádro Muzikovy válečné tvorby se soustřeďuje kolem bohatě rozvětveného cyklu Snů a z něj vyrůstajícího druhého cyklu z Českého ráje, které navozují zásadní obrat ve výtvarné poetice a významové struktuře jeho obrazů. I bez kolektivního programu se mu podařilo v poválečných letech a později, přijít s vlastní invenční obrazovou poetikou, kterou rozvíjel v souvislostech s aktuálními světovými malířskými proudy. Vždy se mu však podařilo zachovat si vlastní autorskou poetiku a osobitý, zcela nezaměnitelný malířský rukopis, ať už v minuciózně promalovaných dílech, rozvíjení vlastního výtvarného univerza ve směru biomorfizace neživé hmoty nebo v principu metamorfózy a antropomorfizace. Významnou součástí jeho tvorby se stala typografie. Je autorem velkého množství ilustrací, grafických úprav, ale i monumentálního kompendia Krásné písmo.
Autor viz T 2/171, TD 134, V 3/453, TB 25/304, B 7/630, NEČVU 1/542."