Patinovaná sádra, 94 x 30 cm, datace – 1898 – 1899.
S jistotou lze říci, že není známějšího sochaře 19. století, jenž svou zručností, talentem a vysokým počtem realizovaných prací zapsal do historie českého umění. Josef Václav Myslbek ve svých realistických dílech, které znamenitě reflektovaly dobový vkus, dokázal skloubit poučení novorenesanční s emočním vypjetím daného námětu. Mezi jeho nejznámější práci nepochybně patří socha sv. Václava na Václavském náměstí v Praze. V této soše dokázal spojit myšlenku barokní, tedy figuru sv. Václava na koni, s myšlenkou gotickou vyobrazit světce ve zbroji. Práci na pomníku započal roku 1887 a dokončil jej 1924. Do nejmenšího detailu promýšlel jednotlivé prvky, kdy si dokonce vypůjčil ke studiu i helmu a drátěnou košili ze svatováclavského pokladu v katedrále na Pražském hradě. Podobně nezahálel ani při tvorbě koně. Pro studijní práce načetl Myslbek hipologickou literaturu a navštívil řadu hřebčínů. Toho ideálního koně pro svůj model našel až v kasárnách Na Panenské v Praze Na Pohořelci, kde objevil hřebce východofríského typu jménem Ardo. Vybraného hřebce vodili do sochařova ateliéru pravidelně zhruba od r. 1899. Z této doby je známo i několik fotografií z ateliéru, na kterých jak Ardo, tak i sochař Myslbek. Výsledná podoba hřebce pro pomník sv. Václava, na které Myslbek pracoval současně s menším modelem, byla dokončena v roce 1900. Přes počáteční odmítavé názory se posléze, a to i do dnešních dní, stala Myslbekova socha nejen národním symbolem, ale pro své výtečné řemeslné zpracování také nesporným vzorem jezdeckých pomníků na našem území a bez váhání ji můžeme zařadit mezi klíčová díla českých dějin umění. Nabízený sádra z tvorby Josefa Václava Myslbeka je tak nejen vzorkem vrcholného sochařského umu svého tvůrce a jeho generace, ale i jistou součástí utvářející se identity českého národa vůbec.