Tuš, kvaš a akvarel na papíře, 41 x 28,5 cm, rámováno, v paspartě, pod sklem, datace 1978, signováno vpravo dole Načeradský 78.
Na zadní straně kresba Františka Tichého z roku 1938.
Významný český malíř a kreslíř, studoval střední UPŠ bytové tvorby v oboru plakát. Po maturitě studoval u V. Rady na AVU v Praze. V r. 1967 poprvé vystavoval na veřejnosti v rámci výtvarného spolku Mánes v pražské Galerii mladých. V letech 1968 a 1969 pobýval na stipendiích v Paříži. Již od počátku své tvorby akcentoval zaujetí lidskou postavou a proto se také lidská postava stala ústředním tématem a základním rysem většiny jeho obrazů (Dvě nudistky, Erotické totemy, Běžec K.). Jako umělec se tak zařadil mezi nejzásadnější představitele Nové figurace 60. let, která navazovala na klasické pojetí figurální malby a jistým způsobem transformovala do podoby často nazývané magickým realismem. Načeradského figurální kompozice však prošly během šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých let výrazně osobitým vývojem. Vždy reagoval na okolní vlivy, a proto je jeho práce významně poznamenaná nejen Novou figurací, ale také pop-artem nebo díly Pabla Picassa. Jeho figurální postavy také prošly řadou metamorfóz. Figury v Načeradského obrazech často až ztrácí charakteristické rysy lidské postavy a proměňovaly se ve hmyz nebo pouhé geometrické tvary. V období 1969–1989 byl jako umělec bojkotován komunistickým režimem a živil se restaurováním fasád historických budov. To ale neznamená, že by tvorbu vzdal. V sedmdesátých letech se zaměřil na témata konstrukcí a strojů (cyklus Stroje). Vytvářel však také obrazy silně erotického nádechu. Výtvarným tématem se mu staly lineárně pojaté ženské postavy vystavené různým deformacím a úpravám, při nichž docházelo k potlačení některých anatomických částí a se zdůrazněnými ženskými tělesnými znaky jako představiteli neskrývaného erotického významu. Od poloviny let osmdesátých se zaměřil na mužské akty, které připomínaly řecké antické figurální sochařství. Od r. 1987 byl členem volného seskupení 12/15 Pozdě, ale přece. Po r. 1989 působil jako vedoucí Ateliéru figurální a monumentální malby na AVU v Praze a na Fakultě výtvarného umění VUT v Brně. V r. 1991 byl jmenován profesorem. V devadesátých letech vytvořil Načeradský uzavřený cyklus s názvem Antropogeometrie, ve které dále rozvedl své představy lidských postav v širších geometrických souvislostech. Díly je zastoupen ve sbírkách NG, GHMP, většiny regionálních galerií v ČR, Muzea Kampa, Galerie Zlatá husa, v zahraničí 7 díly v Centre Georges Pompidou v Paříži. Pracuje často v poloze jednoduchého, expresivního barevného znaku.
Autor viz NEČVU 2/547, Ch 9/163.