Olej na kartonu, 33 x 41 cm, rámováno, datace 1915, signováno vpravo dole Ot.Nejedlý 1915.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Mgr. Michaela Zachaře.
Komentář PhDr. Mgr. Michaela Zachaře:
Komorní formát s námětem z historického prostředí Českého Krumlova je malován energicky, se zjevnou expresivitou ve štětcovém traktamentu i koloritu, což odpovídá době po roce 1910. Napětí shluku maloměstských stavení s jejich vrstvením slohů i forem souzní s Nejedlého zájmem o architekturu a rázovitost lidských obydlí. Celým dvacátým stoletím se jako červená niť vine krajinářství Otakara Nejedlého a jeho školy, jejíž poslední frekventanti dosud žijí. Nejedlý patřil k vůdčím představitelům Spolku Mánes a ve svém rozmanitém krajinářském díle zkusil zejména kolem roku 1910 několik malířských způsobů, rozvíjejících fauvismus, expresionismus i kubismus. Po vzniku samostatného státu – Československé republiky – se přihlásil k tradici české realistické školy reprezentované jmény Kosárek, Mařák, Chittussi a Slavíček. V soudobě usměrněnější redakci maloval spíše rozměrná až monumentální plátna s panoramatickými pohledy z Podřipska, Středohoří, od Mělníka či na Hruboskalsku. Zvláštní až romantická dumavost i hrdinský patos znějí z těchto barevně opojných obrazů.
Mimořádný český malíř, jehož rukopis prošel mnoha pozoruhodnými proměnami patří mezi nejosobitější domácí autory. Vedle A. Slavíčka, A. Hudečka a J. Preislera patřil k nejvýznamnějším krajinářům začátku 20. století, s nimiž sdílel i proměny jejího pojetí od symbolismu k symbolistnímu expresivismu. Své první malířské zkušenosti získával na soukromé malířské škole u F. Engelmüllera, žáka Julia Mařáka. V roce 1904 se stal členem S.V.U. Mánes. V letech 1904 - 1905 maloval v proslulých Kameničkách s Antonínem Slavíčkem. Důležitým mezníkem jeho tvůrčího života se stala v roce 1909 cesta na Cejlon spolu s malířem Jaroslavem Hněvkovským a později do Indie, kde oba setrvali až do roku 1911. V roce 1914 po návratu z cest prožil ve své tvorbě na krátko kubistické období. Od první poloviny dvacátých let jezdil pravidelně tvořit do Dalmácie, Itálie a Francie a ve své malbě se začal více vracet k realistickému pojetí. Díky dobrodružné povaze prochází jeho tvorba značnými proměnami - zahrnuje osobité variace impresionismu, secesního dekorativismu, kolorismu, kubismu až po expresivní potemnělé malby, ve kterých vynikají jeho nokturna. V roce 1925 byl jmenován profesorem krajinářské školy na AVU v Praze. Ve své profesorské kariéře trvající po téměř dvě dekády přivedl do české krajinomalby pozoruhodné postřehy. Jeho dílo je dodnes neobyčejné a přitažlivé a patří mu v českém malířství pevné a neotřesitelné místo.
Autor viz T 2/191, TD 136, V 3/467, 6/297, TB 25/384, B 7/681, NEČVU 2/556.