Olej na plátně, 110 x 120 cm, rámováno, datováno 1911-13, signováno vpravo dole Ot. Nejedlý.
Sám umělec ve svých vzpomínkách píše mimojiné toto:„Moje snaha byla, abych co nejvíce nechal na sebe působit Orient, který svou jasností a oslňující barvitostí musí působit na každého nejprvnějším a nejmocnějším dojmem. Malovat obrazy, které by rovněž obsahovaly tuto složku jako základní a nejpůsobivější, bylo prvním mým úsilím. Toto úsilí považoval jsem za správné nejen proto, že je důsledkem celého prostředí, ale i proto, že bylo v souhlase s mým barevným cítěním a že touto cestou měl jsem možnost vybít se a nalézt vnitřní uklidnění. „
Mimořádný český malíř, jehož rukopis prošel mnoha pozoruhodnými proměnami patří mezi nejosobitější domácí autory. Vedle A. Slavíčka, A. Hudečka a J. Preislera patřil k nejvýznamnějším krajinářům začátku 20. století, s nimiž sdílel i proměny pojetí krajiny od symbolismu k symbolistnímu expresivismu. Své první malířské zkušenosti získával na soukromé malířské škole u F. Engelmüllera, žáka Julia Mařáka. V roce 1904 se stal členem SVU Mánes. V letech 1904 - 1905 maloval v proslulých Kameničkách s Antonínem Slavíčkem. Důležitým mezníkem jeho tvůrčího života se stala v roce 1909 cesta na Cejlon spolu s malířem Jaroslavem Hněvkovským a později do Indie, kde oba setrvali až do roku 1911. V roce 1914 po návratu z cest prožil ve své tvorbě na krátko kubistické období. Od první poloviny dvacátých let jezdil pravidelně tvořit do Dalmácie, Itálie a Francie a ve své malbě se začal více vracet k realistickému pojetí. Díky dobrodružné povaze prochází jeho tvorba značnými proměnami – zahrnuje osobité variace impresionismu, secesního dekorativismu, kolorismu, kubismu až po expresivní potemnělé malby, ve kterých vynikají jeho nokturna. V roce 1925 byl jmenován profesorem krajinářské školy na AVU v Praze. Ve své profesorské kariéře trvající po téměř dvě dekády přivedl do české krajinomalby pozoruhodné postřehy. Jeho dílo je dodnes neobyčejné a přitažlivé a patří mu v českém malířství pevné a neotřesitelné místo.
Autor viz T 2/191, TD 136, V 3/467, 6/297, TB 25/384, B 7/681, NEČVU 2/556.