Epoxid a červený lak na kovové konstrukci, výška 17 cm, šířka 53 cm, hloubka 19 cm.
Významný český sochař, kreslíř, grafik, profesor na AVU v Praze. Absolvoval Střední průmyslovou školu keramickou v Praze a odtud byl roku 1952 přijat na AVU do sochařského ateliéru prof. J. Laudy. V 60. letech byl nejvýraznějším představitelem absurdní grotesky v české kresbě. V jeho kresbách se projevovala groteska na hranici absurdního humoru, sochařské práce se projevují v podobné poloze. Jako sochař byl od pol. 50. do konce 60. let členem skupiny Šmidrů, která měla za přiznanou inspiraci manýrismus, symbolismus, expresionismus, pop art, neosurrealismus a novou figuraci. Z gest sebeironie přešel v kresbě i v plastice ke ztvárnění vyhrocených situací. V roce 1963 založil s malířem Janem Steklíkem sdružení Křížovnická škola čistého humoru. Využíval výrazné expresivní deformace figur a posunul je do podoby černého humoru. Pohybování na hraně směšnosti a hrůznosti ho fascinovala a inspirovala. Vnitřně deformovaného člověka předváděl jako monstrum složené z předmětů a znaků civilizační pýchy, aby ukázal pustotu jeho animálnosti a mravní bídy. Ve strukturálně pojatých kovových plastikách používal galvanizaci. V roce 1969 objevil pro svou tvorbu litinu. U monstrózních figurativních konstrukcí používal vedle litiny i běžné prefabrikované předměty (armatury, vodovodní kohoutky, záchodové mísy), které dotvářel za pomoci epoxidů a barevných laků. V 70. letech se velmi věnoval kresbě, námětově se často zabýval symbolům neřesti a zla. Věnoval se rovněž restaurování a ilustracím. Jeho dílo je zastoupeno v předních českých sbírkách a galeriích a velké ohlasy zaznamenalo také v zahraničí.
Autor viz Ch 9/265.