Olej na plátně, 57 x 73 cm, rámováno, datace po r. 1880, signováno vlevo dole Jan Nowopacký.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Naděždy Blažíčkové – Horové,
Komentář PhDr. Mgr. Michaela Zachaře:
Velkoryse rozvržené panorama zachycuje alpskou scenérii ve zjasněné, jen lehce zastřené atmosféře mírného podnebí, přičemž malíř neopomněl vlevo doplnit tehdy ještě téměř obligátní stafáž. Novopacký patřil již od mládí k výtečným kreslířům a akvarelistům, působil zejména ve Vídni a vyučoval porůznu i v dosti významných šlechtických či měšťanských rodinách. Olejomalby jeho nejranějšího mládí let čtyřicátých dosud moc neznáme, nicméně některé obrazy z let padesátých nám představují technicky i výrazově vyzrálého malíře schopného nuancovaně vystihnout ráz lokality, a to v již realismem prodchnutém stylu. Novopackého paleta někdy až hýřila barvami a paradoxně zase po návratu do Čech v osmdesátých letech se zatáhla do temnějších odstínů. Předmětný obraz lze datovat zhruba do sedmdesátých let a souzní převážně s tehdejší rakouskou produkcí.
Malíř kreslíř a grafik, žák vídeňského portrétisty F. Schrotzberga a od roku 1842 žák vídeňské akademie, Gsellhoferova ateliéru, krajinářské školy J. Mössmera a T. Endera, s kterými maloval v rakouských Alpách a na Gardském jezeře. Společně s krajinářem J. Zeleným pracovali a cestovali v Itálii, Německu a Dalmácii. Roku 1880 se stal správcem Císařské galerie ve Vídni. V roce 1895 odešel do výslužby, usadil se v Ústí nad Orlicí a později ve Slavětíně. Člen Krasoumné jednoty a Jednoty umělců výtvarných. Vyhledával malebné motivy: pohledy na jezera, italské sopky, antické ruiny, osamělé kláštery a vily, které zpracovával často také akvarelem a barevnými tužkami. Roku 1860 podle kreseb J. Zeleného doprovodil litografiemi cestopis výpravy arcivévody Maxmiliána na fregatě Novara.
Autor viz T 2/217, TB 25/531, B 7/763, NEČVU 2/574.