Žena - smyslná, půvabná, tajemná, křehká nebo odvážná, žena jako klasický námět, který provází výtvarné umění od samého počátku. Žena jako nadpozemsky krásná antická múza, jako jemná renesanční dáma, žena robustních barokních křivek nebo žena moderní, odvážná a vyzývavá. Inspirace ženskou krásou vnější i niterní, citlivostí i dynamikou, vždy popouštěla uzdu malířově fantazii. Pozorovat lze nejrůznější přístupy ke ztvárnění ženského aktu, od idealizace ženských křivek, přes precizní naturalistické zobrazení až po zpodobení expresivní malířskou formou. Balancování na tenké hraně mezi citlivě pojatou nahotou, erotičnem a někdy až vulgaritou se projevuje v postupném uvolňování a posouvání pomyslné hranice vyobrazení ženského půvabu.