Olej na lepence, 53,5 x 36,5 cm, rámováno, datace 1912, signováno vpravo dole ORLIK 12, zezadu opatřeno přípisem s určením: prof Emil Orlik, Berlin, SW.11, „Nubier“; štítek s č. 187.

Opatřeno odborným posudkem PhDr. Naďa Řeháková.

Vystaveno:

Portrét v Čechách očima dvou století. Správa pražského hradu a S.V.U. Mánes. Císařská konírna na Pražském hradě, 17. 12. 2019 – 30. 3. 2020.

Publikováno:

Portrét v Čechách, S.V.U. Mánes a Správa Pražského hradu, Praha, 2019, s. 315.

Z posudku PhDr. Nadi Řehákové:

Jestliže něco charakterizuje obecně Emila Orlika, tak je to jeho kosmopolitnost, nejen lidská, ale i umělecká. Byl členem Spolku německých výtvarných umělců v Čechách, členem kuratoria německého odboru Moderní galerie, ale ještě za svého pražského pobytu podnikl několik větších cest, z nichž nejdůležitější byl první pobyt v Japonsku (1900-01). Přestože těžištěm Orlikovy tvorby je především kresba a grafika, tak obrazové práce jsou neméně důležité. Východiskem jeho výtvarného názoru, kterému zůstal věrný po celý život, je skloubení dekorativnosti vídeňské secese, japonského dřevořezu a francouzským postimpresionistickým pojetím výtvarného díla. V pozadí barevnosti jeho obrazů můžeme tušit i jeho obdiv k tvorbě H. Matisse. Výbornou ukázkou tohoto snažení je i výše uvedený obraz, který vznikl za jeho druhé cesty do Japonska započaté v Egyptě a Núbii (1911-12). Rafinovaná barevnost obrazu, která vynikne až po jeho vyčištění, spolu se zjednodušeným dekorativním pojetím pozadí s typickým lineárním čtením, je charakteristická pro nejlepší Orlikova díla této doby.