Olej na plátně, 32 x 40 cm, rámováno, datace - pol. 19. stol.
Opatřeno expertízami Národní galerie v Praze - znaleckým posudkem PhDr. Naděždy Blažíčkové–Horové a restaurátorskou expertízou Ak. mal. Věry Cedlové.
Německý malíř usazený v Praze, žák J. H. Wuesta v Curychu. Patří mezi velké zjevy české romantické malby v její biedermeierovské proměně. Jeho varianty horských krajin a jezer mají snový charakter, podtržený jemnou barevností a přízračnou světelností. Jeho přítelem byl Josef Navrátil, blízký jeho uměleckému pojetí, a Adalbert Stifter, básník biedermeierovské vize přírody. Od 30. let obrazy nedatoval a signaturu změnil na ligaturou psané AP. V této době si také vypracoval svůj malířský styl. Neustále obměňoval pohledy na horská údolí s jezery a řekami, na hradní zříceniny na skalách, na vodní hladiny se zrcadlením úplňku, na lesní cesty ozářené měsíčními nebo slunečními paprsky, ale také na zasněžené scenérie. Koncem 50. let se na jeho obrazech přestala objevovat početnější stafáž, jen osamělý poutník oživuje krajinu. Ve svých romantických kompozicích převážně komorních rozměrů, vytvořených chvějivou barevností, vyjádřil svůj únik do snění a k přírodě. Maloval i v ateliéru, podle vzpomínek dcery Charlotty. V závěru tvorby se Piepenhagen snažil o zásadní barevné scelení a přistoupil k redukci na černou a bílou a k technice asfaltem, kdy krajinu vytvářel krajní barevnou zkratkou, jediným temně hnědým tónem, v němž světla modeloval obráceným štětcem. V. Volavka: Malířství 19. století, Praha 1968, str. 137 ad.
Autor viz T 2/269, TB 26/598, B 8/313, NEČVU 2/611.