Olej na dřevě, 18 x 22 cm, rámováno, datace – 40. léta 19. st., signováno vpravo dole ligaturou AP.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Naděždy Blažíčkové – Horové.
Komentář PhDr. Mgr. Naděždy Blažíčkové – Horové:
Předložený obraz Horská říčka v měsíčním světle je nepochybná, typická a velmi krásná práce Augusta Bedřicha Piepenhagena, nejspíše ze čtyřicátých let 19. století, kdy vznikaly jeho vzorníky. Vzorníky svých krajin v miniaturním provedení Piepenhagen prostřednictvím přátel posílal všude tam, kde vystavoval, do Vídně, Lince, Mnichova a Berlína. Podle výběru zákazníka pak označenou studii zpracoval na požadovaný formát. Tyto vzorníky, obsahující drobné variace přírodních motivů o rozměrech pohybujících se mezi třemi až dvaceti centimetry, jsou Piepenhagenovou specialitou a také jistou zvláštností nejen v naší, ale i evropské malbě. Pasparty obsahující až dvanáct, někdy i dvacet těchto přírodních miniatur rozesílal na ukázku a na jejich základě přijímal objednávky. Na nedávné výstavě věnující se Piepenhagenově rodině byly vystaveny jak jeho vzorníky, tak i několik podle nich vypracovaných, velmi si podobných definitivních znění. Lišily se pouze v detailech a rozměrech díla*. Piepenhagen si brzy vypracoval vlastní nezaměnitelný krajinářský výraz, nejprve v duchu sentimentálního preromantismu, později už ve znamení vrcholného romantismu. Osobně pojaté drobné přírodní záběry plné melancholického sentimentu a emocionality maloval výhradně podle vlastní fantazie a neustále je obměňoval. Předložená Horská říčka v měsíčním světle patří mezi vzorníky, je vytvořena za pomoci rozplývavého světla měkkým štětcovým podáním, v motivu, kompozici i v použité barevné škále nese všechny charakteristické znaky Piepenhagenovy krajinářské tvorby.
Významný malíř krajinář, mistr romantických kompozic a nálad, studoval u krajináře J. H. Wuesta v Curychu. Od r. 1910 se trvale usadil v Praze. Od dvacátých let se intenzivně věnoval krajinářství. Jeho varianty horských krajin a jezer mají snový charakter, podtržený jemnou barevností a přízračnou světelností. Přátelil se s J. Navrátilem, který mu byl také blízký malířským stylem a s A. Stifterem, rakouským krajinářem a básníkem biedermeierovské vize přírody. Od 30. let obrazy nedatoval a autorskou signaturu změnil na ligaturou psané AP. V této době si také vypracoval svůj příznačný malířský styl, který podpořil studijními cestami po krajinách v Německu, Belgii a Francii. Neustále obměňoval pohledy na horská údolí s jezery a řekami, na hradní zříceniny na skalách, na vodní hladiny se zrcadlením úplňku, na lesní cesty ozářené měsíčními nebo slunečními paprsky, ale také na zasněžené scenérie. Koncem 50. let se na jeho obrazech přestala objevovat početnější stafáž, jen osamělý poutník oživuje krajinu. Ve svých romantických kompozicích převážně komorních rozměrů, vytvořených chvějivou barevností, vyjádřil svůj únik do snění a k přírodě. Podle vzpomínek dcery Charlotty maloval i v ateliéru. V závěru tvorby se Piepenhagen snažil o zásadní barevné scelení a přistoupil k redukci na černou a bílou. Peiepenhagenova tvorba byla už za jeho života velmi oblíbená, mezi její obdivovatele patřil třeba J. Neruda a dodnes se těší neutuchajícímu zájmu uměnímilovné veřejnosti.
Autor viz T 2/269, TB 26/598, B 8/313, NEČVU 2/611.