Akvarel na papíře, 28 x 15 cm, rámováno, pod sklem, datace – 50. léta 19. st., signováno vpravo dole ligaturou AP.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Naděždy Blažíčkové – Horové.
Komentář PhDr. Naděždy Blažíčkové – Horové:
Nezaměnitelný rukopis, citovost, nálada a nostalgie, pitoresknost přírodních záběrů, kult zřícenin a starých stromů, skalnatých krajin, mostů, lávek, zamlžených cest a lesních stezek, příznačně charakterizují malířovu tvorbu. Námět lávky nebo mostu v lesní krajině za bouře, noci, za úplňku, s pocestným i bez stafáže, Piepenhagena obzvlášť zaujal a mnohokrát ho varioval. Předložená Piepenhagenova miniaturní půvabná Krajina s lávkou je krásným a charakteristickým příkladem jeho osobitého malířského mistrovství. Je akvarelovou variantou kresebné a dvou olejových záběrů Krajiny s chalupou u lávky, publikovaných v katalogu nedávné výstavy Piepenhagenových děl v Národní galerii v Praze.
Významný malíř krajinář, mistr romantických kompozic a nálad, studoval u krajináře J. H. Wuesta v Curychu. Od r. 1910 se trvale usadil v Praze. Od dvacátých let se intenzivně věnoval krajinářství. Jeho varianty horských krajin a jezer mají snový charakter, podtržený jemnou barevností a přízračnou světelností. Přátelil se s J. Navrátilem, který mu byl také blízký malířským stylem a A. Stifterem, rakouským krajinářem a básníkem biedermeierovské vize přírody. Od 30. let obrazy nedatoval a autorskou signaturu změnil na ligaturou psané AP. V této době si také vypracoval svůj příznačný malířský styl, který podpořil studijními cestami po krajinách v Německu, Belgii a Francii. Neustále obměňoval pohledy na horská údolí s jezery a řekami, na hradní zříceniny na skalách, na vodní hladiny se zrcadlením úplňku, na lesní cesty ozářené měsíčními nebo slunečními paprsky, ale také na zasněžené scenérie. Koncem 50. let se na jeho obrazech přestala objevovat početnější stafáž, jen osamělý poutník oživuje krajinu. V romantických kompozicích převážně komorních rozměrů, vytvořených chvějivou barevností, vyjádřil svůj únik do snění a k přírodě. Podle vzpomínek dcery Charlotty, maloval i v ateliéru. V závěru tvorby se Piepenhagen snažil o zásadní barevné scelení a přistoupil k redukci na černou a bílou. Peiepenhagenova tvorba byla už za jeho života velmi oblíbená, mezi její obdivovatele patřil třeba J. Neruda a dodnes se těší neutuchajícímu zájmu uměnímilovné veřejnosti.
Autor viz T 2/269, TB 26/598, B 8/313, NEČVU 2/611.