Olej na lepence, 16 x 21,5 cm, rámováno, datace – 60. léta 19. století, signováno vlevo dole ligaturou AP, zezadu opatřeno výstavním štítkem.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Naděždy Blažíčkové-Horové.
Vystaveno:
Má vlast - pocta české krajinomalbě, Jízdárna Pražského hradu 4. 9. - 1. 11. 2015, str. 119.
Komentář PhDr. Naděždy Blažíčkové-Horové:
Předložený obraz komorních rozměrů Odpočinek na cestě horskou krajinou je nepochybná, typická a krásná práce Augusta Bedřicha Piepenhagena, nejspíše ze šedesátých let 19.století. Piepenhagen si brzy vypracoval vlastní nezaměnitelný krajinářský výraz, nejprve v duchu sentimentálního preromantismu, později už ve znamení vrcholného romantismu. Osobitě pojaté drobné přírodní záběry plné melancholického sentimentu a emocionality nedatoval a plnou signaturu nahradil ligaturou psaným monogramem. Předložený Odpočinek na cestě horskou krajinou je vytvořen za pomoci rozplývavého světla měkkým štětcovým podáním, v motivu, kompozici i v použité barevné škále nese všechny charakteristické znaky Piepenhagenovy krajinářské tvorby.
Významný malíř krajinář, mistr romantických kompozic a nálad, studoval u krajináře J. H. Wuesta v Curychu. Od r. 1910 se trvale usadil v Praze. Od dvacátých let se intenzivně věnoval krajinářství. Jeho varianty horských krajin a jezer mají snový charakter, podtržený jemnou barevností a přízračnou světelností. Přátelil se s J. Navrátilem, který mu byl také blízký malířským stylem a s A. Stifterem, rakouským krajinářem a básníkem biedermeierovské vize přírody. Od 30. let obrazy nedatoval a autorskou signaturu změnil na ligaturou psané AP. V této době si také vypracoval svůj příznačný malířský styl, který podpořil studijními cestami po krajinách v Německu, Belgii a Francii. Neustále obměňoval pohledy na horská údolí s jezery a řekami, na hradní zříceniny na skalách, na vodní hladiny se zrcadlením úplňku, na lesní cesty ozářené měsíčními nebo slunečními paprsky, ale také na zasněžené scenérie. Koncem 50. let se na jeho obrazech přestala objevovat početnější stafáž, jen osamělý poutník oživuje krajinu. Ve svých romantických kompozicích převážně komorních rozměrů, vytvořených chvějivou barevností, vyjádřil svůj únik do snění a k přírodě. Podle vzpomínek dcery Charlotty maloval i v ateliéru. V závěru tvorby se Piepenhagen snažil o zásadní barevné scelení a přistoupil k redukci na černou a bílou. Peiepenhagenova tvorba byla už za jeho života velmi oblíbená, mezi její obdivovatele patřil třeba J. Neruda a dodnes se těší neutuchajícímu zájmu uměnímilovné veřejnosti.
Autor viz T 2/269, TB 26/598, B 8/313, NEČVU 2/611.