Olej na kartonu, 18 x 24 cm, rámováno, datace – před 1850, signováno vpravo dole Lotti P.
Vystaveno:
Má vlast - pocta české krajinomalbě, Jízdárna Pražského hradu 4.9 - 1.11. 2015.
Klasikové 19. století, Obrazy ze sbírky Karlštejnská a. s.
Publikováno:
Má vlast - pocta české krajinomalbě, Jízdárna Pražského hradu 4.9 - 1.11. 2015, s.118
Klasikové 19. století, Obrazy ze sbírky Karlštejnská a. s. 27
Již přijmení autorky tohoto díla vykazuje očekávané kvality a po shlednutí samotného díla divák musí potvrdit, že byly naplněny. Charlota Piepenhagenová v uměleckém výrazu kroky svého otce Augusta Friefricha, jenž byl i jejím a její sestry učitelem malby. Charlota se svou rodinou procestovala takřka celou západní Evropu a tak pro své, často romanticky laděné pohledy měla dostatek inspirace. Zobrazená zřícenina je hoto výtečným důkazem. Jedná se o zříceninu církevní budovy, jež dle přilehlého bílého stavení, byla součástí některého ze zaniklých klášterů. Autorka přináší romantickou náladu pro divákovo oko a hřejivostí barev, jež spoluvytváří sluneční paprsky dopadající na stěny budov, vše výtečně dotváří. Malířka neopomenula pohrát si s detaily výjevu, jako je tomu u sudu na vodu poblíž bílého domku či korun stromů, vystupujících spoza zříceníny. Dílo celé září světlem, diváka přímo zve, aby se výjevu zúčastnil a stal se apoň na chvíli poutníkem tohoto starého místa. V obraze malířka vykldádá dva protichůdné příběhy, a to na jedné straně ten historický, dávno zašlý časem, a na straně druhé podává živoucí obraz místa, které žije svůj druhý život. Charlota Piepenhagenová byla nejen výtečnou malířkou, ale také mecenáškou umění, když v Praze založila soukromou školu malby pro dívky a posléze založila fond pro mladé umělce. Majitel obrazu bude mít tak možnost kochat se výtečným dílem, ale bude i součástí záměru této velké ženy.