Olej, lak a bronz na plátně, 70 x 60 cm, rámováno, datace 1967, signováno zezadu Robert Piesen 1967.
Publikováno:
Zdeněk Primus, Umění je abstrakce, Česká vizuální kultura šedesátých let, Kant, 2003, str. 112.
Robert Piesen, kolektiv autorů, Nakladatelství Franze Kafky, Praha 2001, č. kat. 97, str. 143.
Prostor inexistence (1967) vznikl již v Izraeli v prvním roce po odchodu do emigrace. Temně modrá přecházející do černě, prosvítající světlá modř a bronz, to jsou barevné komponenty, kterými je obraz namalován. Viditelná, bezmála haptická struktura vznikla konturami temné modři, skoro tu lze mluvit o Piesenově modelování pomocí barvy. Piesen nechává tmavou modří prosvítat světlou, možná jako první stupeň stavu očišťování. l bronz nabývá při dopadu světla blýštící zlaté barvy slibující naději, a tím dostává i osvobozující význam. Při nedostatku světla ovšem bronz zůstává temným, nečistým prvkem, a tudíž součástí nezměrné hlubiny, bezvýchodného prostoru inexistence, který je tak zhuštěný, že získává zcela novou kvalitu ne již prostorovou, nýbrž téměř materiální. Tu je možno proniknout jen očištěním jedince, možná dokonce společnosti, pomoci meditace, jejíž dosažený kvalitativní stupeň dává barvě schopnost zesvětlet a světlu schopnost měnit bronz ve zlato. Tím dochází k dokonání aktu ontologického poznání a možná i k osvobození.
V letech 1936 - 40 studoval na Škole uměleckých řemesel v Brně u prof. Františka Václava Süssera. Navštěvoval dvouletou přípravku a poté pokračoval na grafické speciálce. Za druhé světové války se mu i přes židovský původ podařilo zfalšovat dokumenty, aby se vyhnul deportaci. Byl totálně nasazený v Berlíně. Svou první výstavu uspořádal v roce 1957 v Galerii mladých v Praze, kde představil biblické krajiny, které tvoří stěžejní část jeho tvorby. V roce 1965 odešel se svou manželkou Pavlou Mautnerovou z Československa do umělecké kolonie Ein Hod v Izraeli. Ve své tvorbě se inspiroval avantgardními malíři první poloviny 20. stol. Jeho obrazy charakterizuje metafyzická atmosféra. Ve figurálních obrazech je patrný vliv Picassova neoklasicismu či Munchovské exprese. Počátkem 60. let se završuje jeho přechod k abstraktní tvorbě. Začíná jeho práce na cyklech Prostory Inexistence a Gehinnom, které se od té doby stávají hlavním centrem pozornosti jeho další tvorby v 60. a 70. letech. Po emigraci se v letních měsících zdržuje často ve Vídni, kde úspěšně prezentuje své dílo. Jeho dílo je zastoupeno v řadě významných sbírek.
Autor viz TD 146, CH 11/179, NEČVU 2/613.