Akvarel na papíře adjustovaném na kartonu, 47,5 x 59,5 cm, rámováno, v paspartě, pod sklem, zezadu opatřeno štítkem s přípisem s určením.
Malíř a ilustrátor, studoval na AVU v Praze a u J. Trenkwalda ve Vídni. Do roku 1887 žil ve Vídni, kde tvořil zejména ilustrace, měl hlavní podíl na ilustracích spisů Lenaua, Heineho a Lessinga. Pirnerova tvorba se inspirovala jednak literaturou a filosofií, jednak mytologií a lidovým lokálním bájeslovím. Největší úspěch na veřejnosti zaznamenal cyklus pastelů Démon láska. Zpočátku Pirner ztvárňuje své symbolické představy popisně. Spor, existující uvnitř neoromantismu 70. a 80. let mezi tradiční alegorií a naturalismem, se umělec pokoušel vyřešit osobitou kombinací alegorické a žánrové malby. Některá jeho díla (např. Finis) se stala akademickou předzvěstí symbolismu přelomu století. Výraznou zásluhou Pirnerovy činnosti v Praze je působení na několik vrstev českých umělců. Přitažlivost jeho postupu spočívala v symbolickém nebo dekorativním přepracování krajiny či modelu. Střední období tvorby charakterizuje přechod od monumentální akademické malby ke komornímu projevu. Toto období přineslo nejzajímavější výsledky v pastelu a od poloviny 90. let také kompozice s malovaným figurálním rámcem. Od přelomu století zobrazení podléhalo ornamentální stylizaci. Jeho dílo od počátku 20. století se rozvíjelo v ústraní, ornamentální forma, stejně jako ironie a sarkasmus, převládly v obrazech, které byly často variacemi na starší kompozice.
Autor viz T 2/277, TD 146, TB 27/86, B 8/356, NEČVU 2/615.