Vyhráváte, Váš limit na vyžádání. Limit lze zvýšit.>
Uhel na papíře, 41,5 x 29,5 cm, rámováno, pod sklem, datace - 1882, signováno vlevo dole C. P. Kresebná studie k obrazu C. Pissarra Les Sarcleuses Pontoise, 63 x 77 cm, 1882, soukromá sbírka, Geneva, soupis č. 671, Pissarro & Durand – Ruel Cataloque Raisonné. Dílo je opatřeno potvrzením Almy Egger, Joachim Pissarro, PhD. o budoucím publikování v Catalogue Raisonné. Významný francouzský malíř krajinář, kresbě a malování se věnoval od dětství. Studoval na École des Beaux-Arts na Académie Suisse. Na výstavách v Salonu v letech 1864 a 1865 uvádí v katalogu jako svého učitele C. Corota. V r. 1863 se rovněž zúčastnil dnes již legendárního Salonu odmítnutých. Žil hlavně v Pontoise a v Louveciennes, kromě anglického pobytu kvůli válce v letech 1870 - 71. Do té doby maloval v plenéru s přáteli C. Monetem, P. A. Renoirem a A. Sisleym, se kterými čile diskutovali o světle, barevnosti a efektech svých vznikajících pláten. Jeho krajiny čerpají z tradice Courbeta, Corota a Daubignyho. Po pobytu v Anglii a zjištění, že jeho dům byl vykraden pruskými vojáky i se všemi jeho obrazy ho zaujala tvorba věhlasného malíře W. Turnera, která ho podnítila k detailnímu zobrazení světelných reflexů. Společná práce v plenéru s P. Cézannem ovlivnila jeho systematickou kompozici obrazů, např. Silnice v Louveciennes (1872). Tahy štětcem jsou postupem času ovšem stále neklidnější a kratší. Od r. 1885 do r. 1888 se připojil k neoimpresionistům a jeho samotný autorský styl definoval divizionismus a pointilismus, např. Žena v ovocném sadu (1887). Po rozchodu s těmito racionálnějšími malířskými styly se vrátil k pocitovému impresionismu např. Nádraží St. - Lazare (1893), Boulevard Montmartre. Společně se Sisleym a Monetem se řadí ke klasikům francouzského impresionismu. Autor viz Slovník světového malířství, Odeon 1991.