Olej na plátně, 140 x 100 cm, rámováno, datováno 1978, signováno vpravo dole S. PODHRÁZSKÝ.
Získáno z rodiny autora.
Publikováno: Marie Klimešová, Stanislav Podhrázský, Arbor Vitae pro GHMP v Praze 2013, str. 77,
Stanislav Podhrázský, publikace k výstavám ve Státní galerii výtvarného umění v Náchodě a v Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem r. 1995, vyd. Arbor Vitae, Praha, 1995, nestr.
Vystaveno: Stanislav Podhrázský, Obrazy-kresby, Městské kulturní středisko Dobříš, leden 1982.Stanislav Podhrázský, Státní galerie výtvarného umění v Náchodě a v Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem r. 1995,
Z posudku PhDr. Marie Klimešové: Podhrázského obraz Tři dívky završuje téma dialogů dívek, které se v autorově tvorbě, zejména v kresbách, objevuje od padesátých let. Obraz lze číst jak v rovině civilní, jíž odpovídá soudobý vzhled aktérek, neuchopitelné napětí scény ale můžeme interpretovat i metaforicky, kupříkladu jako klasický motiv zvěstování. Tomu nasvědčuje rozvržení kompozice, výraz dívek i jejich gesta. V rámci Podhrázského tvorby jde o rozměrný olej na plátně příznačné pastelové barevnosti, objemovosti figur a světelných kvalit, jeden z posledních autorových velkých formátů. Z posudku PhDr. Rey Michalové: Posuzovaný obraz „Tři dívky“ je reprezentativním a velmi zdařilým dílem Stanislava Podhrázského, výrazného solitéra českého umění druhé poloviny 20. století.
Je důkladně promyšlenou figurální kompozicí, která zrcadlí hlavní motiv, jež autora fascinoval a v němž si také našel svůj nejvlastnější výtvarný výraz - motiv mladé dívky v okamžiku dospívání a erotického probouzení. Rozvíjí tajemný příběh, vyplývající z hluboce osobních, niterných představ, kořenících snad v  prožitcích jinošského věku.
Obraz je sekvencí snu. Figury, precizně definované mistrnou, jemnou linií, jsou umístěny ve valérově odstupňovaném indiferentním exteriéru. Působí, jako by byly zbaveny zemské tíže. Autor vytváří imaginativní svět, zbavený odkazů k popisné okolní realitě. Figury zastupují stav „být jen tak“, což byl dle autora u krásných dívek nezvratitelný „dostatečný důvod“. V abstrahovaném prostoru univerza spolu komunikují gestikou plnou naléhavosti.
Obraz je přes zdánlivou civilnost dílem náznaků, tajemných významů a křehkého erotismu. Stav, kdy skutečnost je trochu jiná, vyvolává napětí. Plátno je tajuplnou vizí, poetickou i skrytě dramatickou, křehce vyvažovanou na hranici mezi senzitivitou a myšlenkou. Idyla není výhradně harmonická, obsahuje i spodní proud hlubinných emocí a poznání.
Přeludnost existence mladých dívek vnímal malíř jako nesdělitelnou, zázračnou. Bylo poukázáno na to, že záměrná statičnost (akcentující posvátnost - i v rámci vazeb na sakrální předobrazy) souvisí s autorovou recepcí surrealismu (P. Wittlich).
Podhrázský zde prokazuje svou vysokou kulturu malířského projevu, rafinovaný cit pro tvar, barvu a světlo a svůj téměř obsedantní smysl pro křehkost a básnivost, pro fantaskní rozměr hmotného světa a neuchopitelnost světa idejí.
Malíř, kreslíř, grafik, sochař a restaurátor. Studoval na VŠUP v Praze u prof. Tichého. Člen skupiny Máj. Jeho tvorba vychází z principů poválečné figurace a rozvíjí je. V 60. letech experimentoval se strukturální abstrakcí, aby se posléze vrátil k figurální malbě, obohacenou o novou symboliku a metody. Zobrazoval symbolickou snovou krajinu naplněnou lidmi a zvířaty. Hlavními motivy byli milenci, dívky, ptáci a koně, stromy, květiny a krajiny - úkryty. Principem Podhrázského formy byla dynamika světelného záření, připomínající práci se světlem v památkách raně středověkého umění. V sedmdesátých a osmdesátých se věnoval také restaurování zámeckých sgrafit. Imaginativní tvorba Podhrázského obsahuje vedle trvale přítomné znepokojivosti, velké lyrické hodnoty a hlubokou duchovnost. Jeho dílo je zastoupeno v řadě českých i světových stálých výstavních galeriích.
Autor viz Ch 11/268, NEČVU 2/627.