Kombinovaná technika na hobře, 8 x 51,5 cm, rámováno, datace – 30. léta 20. století, zezadu opatřeno pozůstalostním razítkem autora.
Provenience:
Z pozůstalosti autora.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa.
Z posudku PhDr. Karla Srpa:
V pozůstalosti Vojtěcha Preissiga se zachovaly práce, které souvisely s jeho zlomovým příklonem k malbě v polovině třicátých let minulého století, jež stojí za zvýšenou pozornost, neboť ukazují na šíři jeho formálních a technických přístupů, a přitom zůstávají autonomními díly, zařaditelnými do hlavní linie autorova tehdejšího přístupu. Preissig ke své práci dokázal využít jakýkoli formát, nejen čtvercový, ale i výrazně obdélný, panoramatický, do něhož vnesl velké výrazové napětí, doslova můžeme zrakem přecházet z jeho levé na pravou část a sledovat proměnu jeho představivosti. Preissig uplatnil celou plochu hobry - svého podkladu na většině obrazů ze druhé poloviny třicátých let, který nebyl ještě příliš využíván - jejíž materialitu přiznával, aby ji však překryl na levé a pravé části podkladu bělobou, a tak vytvořil téměř triptych, nesoucí jeho jedinečné malířské zásahy, téměř jako bychom byli bezprostředními svědky Preissigova uměleckého gesta, které bylo v mnohém ohledu průkopnické a ve své době by mohlo být označeno i za experimentální. Levá polovina nese výrazné stopy haptického pojetí povrchu bělobou, do níž místy ve shodě s barvou podkladu zasahuje hnědá, příležitostně zelená a žlutá, které dávají práci až jakýsi ráz krajiny, jejího zvrásnění a proměny, pravou polovinu určují linie hnědých a bílých nití, vytvářejících na ploše známý Preissigův motiv „bludné“ linie, se kterým pracoval od začátku třicátých let ve svých ojedinělých grafikách. Do středu práce pronikají haptické linie běloby, stejně jako výrazně plastické shluky okrů a zelení. Přestože tato Preissigova práce dosud nebyla vystavena, takže ji lze označit za významný objev, doplňující jeho výjimečné pozdní dílo, nelze ji mít za příležitostnou nebo okrajovou, jež by vznikla bokem jeho tehdejšího zájmu, ale jde o promyšlenou celistvou výpověď, jejíž biomorfní východiska jsou zřetelná, určená snad i binokulárnímu vidění: mezi oběma stranami, zvýrazněnými bělobou, vzniká napětí, vyrovnávané středem, jedna polovina jako by se odrážela v druhé. Preissig na něm rozvíjel zvláštní symetrii, která se doplňovala a jejíž části vytvářely do sebe zapadající celek. Jde o do posledního zásahu promyšlenou výtvarnou výpověď, týkající se vztahu muže a ženy.