Olej na plátně, 69 x 51 cm, rámováno, datace 1922, signováno vpravo nahoře Ant. Procházka.

Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa.

Vystaveno:

Antonína Procházka, Výbor prací z let 1907 - 1922, Mánes, únor – březen 1923 č. k. 68.

Antonín Procházka, Galerie výtvarného umění v Uherském Hradišti, 1963, č. k. 67.

Antonín Procházka, Obrazy z let 1919 - 1925, Dům umění města Brna, 1967, č. k. 56.

Pocta Picassovi, Galéria města Bratislavy – Pálffyho palác, Bratislava 16. 3. – 29. 4. 2012, kat. s. 3.

Publikováno:

Marcela Macharáčková, Antonín Procházka, Obecní dům, Praha 2002, s. 318, O 180.

Z posudku PhDr. Karla Srpa:

Rok 1922 patřil v tvorbě Antonína Procházky k jedněm z vůbec nejpřínosnějších. Osobitým způsobem v něm rozvinul kubistickou představivost, která z něj udělala jednoho z předních evropských malířů, jehož tvorba byla zpětně doceňována od osmdesátých let minulého století. Procházka dokázal s nadhledem přehodnotit syntetický kubismus ve vlastní malířský styl, jenž představuje jeden z nejautentičtějších přínosů místního prostředí do mezinárodní malby. Dokazuje to zvýšený zájem o Procházkovo dílo v zahraničí, jež se stále stupňuje. Procházka znázornil sedící ženu, rozčleněnou do jednotlivých, překrývajících se, silně geometrizovaných plánů, do nichž vstoupil množstvím nejrůznějších ornamentálních a dekorativních zásahů, výrazně oživujících celé zobrazení. Tvorbou Emila Filly a Antonína Procházky prochází motiv kuřáka, zde se však Procházky rozhodl namalovat kouřící ženu s cigaretou ve špičce, tedy motiv, jenž nebyl příliš častý, aby se začal hojněji vyskytovat od dvacátých let.

Obraz je téměř monochromní, Procházka jej vybudoval z odstínu zelení, které propojují interiér i šaty kuřačky, aby se hněď vyskytla jen v obličejové části, z níž jako výrazný detail vystupují červené rty. Hutná čerň, vyplněná lineamentem, se vyskytuje uvnitř oblých hran uzavřených ploch v pozadí obrazu. Obraz má zřetelné plastické hodnoty, vyjádřené iluzivně olejovou barvou, která v určitých partiích přechází do silnějších pastózních nánosů, jež předznamenávaly následující Procházkovu zálibu v enkaustice.

Z hlediska vývoje evropské malby po prvé světové válce jde o dílo výrazných uměleckých hodnot. Procházka se v něm ukázal jako rovnocenný partner pařížských kolegů.

Ojedinělé figurativní dílo, které se posledních 20 let na veřejném aukčním trhu neobjevilo. Toto plátno je mimořádnou sběratelskou položkou.