Olej na plátně, 45 x 54,5 cm, rámováno, zezadu opatřeno pečetí.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Mgr. Michaela Zachaře.
Posoudila a pravost potvrdila Mgr. Kristýna Brožová.
Komentář PhDr. Mgr. Michaela Zachaře:
Pro tvorbu Karla Purkyně, jednoho ze zakladatelů tradice české realistické malby, bylo příznačné hledání a zároveň vazba na prověřené starší umění, zvláště barokní hutnou malbu Brandlovu. Po mnichovských studiích setrval nějaký čas v Paříži, kde obdivoval Rembrandta. Zátiší jako klasická disciplína jej zajímalo spíše pro své tvárné možnosti, jako svým způsobem repetitivně matematické či geometrické zadání. Soustavněji se jím začal zaobírat na přelomu padesátých a šedesátých let. Na mistrovském obraze Podobizna kováře Jecha zaujme kromě typově monumentální podobizny právě interiér se zátiším. Roku 1861 pak dokonce vystavil tři velká zátiší jako výraz svých aktuálních snah a zájmů. Sestava plodin, těžká hmota podložky, nadhledový záběr a monochromní škála, kde je třeba ztvárnit motiv vybudováním objemů pomocí světla, Purkyněho podněcovaly k mnohým obrazům, z nichž se bohužel mnoho nedochovalo. Zde posuzovaný nově objevený sonorní olej hnětený příznačnou purkyňovskou pastou vznikl krátce po Zátiší s ovocem reprodukovaným barevně v Purkyněho monografii od Vojtěcha Volavky z roku 1942. Jde o na trhu ojedinělé dílo velikána české malby devatenáctého století.
Malíř, ilustrátor a kritik, syn českého fyziologa J. E. Purkyně, studoval na pražské akademii, u J. B. Berdellého v Mnichově a u Coutura v Paříži. Jeho tvorba představuje cestu k bezprostřední realitě, k barvě jako svébytné matérii a k prostotě výrazových prostředků, jak tuto sumu představují hlavně jeho portréty. V českém umění hraje roli obdobnou Courbetovi a Manetovi. V Paříži se setkává s uměním Barbizonců, kteří Purkyněho a jeho vrstevníky, jako byl Pinkas nebo Barvitius také podstatně ovlivnili, seznamuje se i s uměním G. Courbeta, v českém umění představuje také Purkyňův realismus analogii k jeho tvorbě, aniž by však šlo o bezprostřední vliv. Jeho kritický rozhled a vzdělání mu zprostředkovaly cestu k tradici českého umění, na niž vědomě navazuje, hlavně na umění Škrétovo a Brandlovo.
Autor viz T 2/330, TD 153, TB 27/465, B 8/525, NEČVU 2/664.