Olej na překližce, 45 x 62 cm, rámováno, pod sklem, datace 1934, signováno vpravo dole Rabas 34, zezadu opatřeno písemným potvrzením pravosti díla PhDr. Michaela Zachaře.
Čelný český malíř české krajiny 20. stol., po maturitě se hlásil na UMPRUM, ale nebyl přijat, proto nastoupil na roční vojenskou službu. Z kasáren umístěných na úpatí Kinského zahrady měl možnost sledovat aktuální trendy evropské malby na četných pražských výstavách, které mohl navštěvovat a přímo z okna se díval na pavilón postavený S.V.U. Mánes pro výstavu A. Rodina projektovaný J. Kotěrou. Roku 1906 se přihlásil ke zkouškám na AVU v Praze a byl výrazně úspěšnější, studoval u B. Roubalíka, V. Bukovace, ale nejvíce si oblíbil ateliéry J. V. Myslbeka a H. Schwaigera. Rabas však nebyl spokojen s poměry na AVU a otevřeně ji v roce 1909 kritizoval ve veřejné stati, což vedlo k ukončení jeho studia. Po odchodu ze školy vstoupil do Umělecké besedy a společně s přáteli Oldřichem Koníčkem a Karlem Boháčkem připravili první společnou veřejnou výstavu, která se sešla vesměs s kladným přijetím. Vedle vlivů umění světového, zejména pak H. Daumiera a P. Cézanna je v jeho díle patrná vazba na českou krajinářskou tradici. V monumentálně komponovaných, barevně působivých obrazech zpodobuje krajinu rodného Krušovicka a v ní i obecnější podobenství rodné země. V letech 1911 - 13 se na AVU vrátil po změně pedagogů a jeho studium u M. Švabinského bylo vedeno už víceméně formálně. Důležité však bylo, že se mohl v létě se spolužáky vydat do Pažíže a na zpáteční cestě navštívit také výstavy francouzských umělců v Německu. Hned po mobilizaci v roce 1914 odchází po krátkém výcviku do boje a po zranění v bitvě v roce 1917 se dočká superarbitrace. Může se znovu vrátit k malířství. V jeho díle se tak objeví teskné kresby halíčské krajiny. Dvacátá léta znamenají pro jeho tvorbu zejména strohé a věcné obrazy každodenního života z rodného Krušovicka, ale také monumentální krajiny Českého středohoří. Po roce 1928 až do další války vznikají vrcholná díla Navečer v podzimní krajině, Pálená země, Ticho v oranicích, Selský katastr aj. Právě v těchto dílech velkoryse skládá tvary a hmoty, barvy a prostory k přesnému zobrazení hodnot domova v tradici české malby. Po skončení války se od let 1946 začínají jeho obrazy v rámci prezentace československého umění dostávat na zahraniční přehlídky do Edinburghu, Londýna, Bruselu, Terstu, ale i do Švédska. Poválečné období je u Rabase ve znamení lyrického pojetí krajiny a na počátku padesátých let dochází k zobrazování prudkých nálad a monumentálních obrazů. Zradí ho však zdraví a těžký infarkt v roce 1951 ho na několik let odstaví od palety a štětce. Poslední obrazy Léto nad polní cestou, Doma nebo Západ namaloval v roce 1954 po řadě perokreseb.
Autor viz T 2/338, TD 154, V 4/5, TB 27/536, B 8/564, NEČVU 2/666.