Oboustranný olej na plátně, 55 x 65 cm, rámováno, datace 1928, signováno vlevo dole Vlast Rada 1928, zezadu opatřeno výstavním štítkem a razítkem.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Jaromíra Zeminy.
Provenience:
Z majetku spisovatele Karla Čapka. (Zezadu je dílo opatřeno podpisem Karla Čapka, význam tohoto obrazu podtrhuje skutečnost, že byl vystaven ve spisovatelově pracovně.)
Vystaveno a publikováno:
Jubilejní výstava Umělecké besedy 1933, Obecní dům města Prahy, č. kat. 139.
XIX. mezinárodní bienále krásného umění Benátky 1934, č. kat. 47.
Z posudku PhDr. Jaromíra Zeminy:
Tento působivý obraz vznikl v době, kdy Rada žil v Železném Brodě, a zobrazený motiv je pravděpodobně odtamtud. Už tehdy byl Rada jedním z nejosobitějších představitelů obrozené Umělecké besedy, jíž zůstal do konce života věrný. V besedním duchu se snažil spojit modernost s českostí a posuzovaný obraz je toho výrazným dokladem. Půvab „obyčejného života“ (jak by řekl Karel Čapek, kterému obraz patřil) na českém venkově tu zpodobnil věcně a přitom básnivě. Myslím, že vrchol Radova moderního realismu představují právě obrazy z dvacátých let, jejichž velkorysosti později dosahoval jen zřídka. Kdyby byl Rada, umělec inteligentní a vzdělaný, nenamaloval nic jiného, zasloužil by si zájem dnešních sběratelů české předválečné malby, kteří ho opomíjejí věru neprávem. O kvalitě posuzovaného obrazu svědčí i to, že reprezentoval české umění na XIX. Bienále v Benátkách roku 1934.
Obraz pochází z autorova tvůrčího období přelomu dvacátých a třicátých let, které se vyznačuje poetizací venkovské krajiny, kdy rozvíjel lyrické možnosti barvy a motivu, aniž by mizel smysl pro vystižení reálné krajiny a cit pro konstruktivní vyváženost. V tomto období se do jeho pláten vrací světlo a barvy, ale stále tu setrvává i černá barva, kterou změkčuje různými valéry šedé, a dociluje tak jemné koloristické vyváženosti. Zároveň se pohybuje mezi pastózními akcenty a jemnými lazurami. Motiv Železnobrodska, působící svou rázovitostí a malebností, představuje jeden z příznačných motivů autora. Také zimní motivy, v nichž zachycuje moment, kdy sníh začíná tát a z krajiny vystupují okolní vesnická stavení, jsou pro Vlastimila Radu, člena Umělecké besedy, typické.
Rada tvořil za první republiky střední umělecký proud, který směřoval k adaptaci moderního umění a domácího prostředí. Ve shodě s tímto programem rozvíjel spolek ve třicátých letech spolupráci s modernistickými umělci a sdruženími, jejími členy jsou v té době i Josef Čapek, Josef Šíma nebo Otakar Kubín. Důležitost obrazu v kontextu Radovy tvorby naznačuje jeho prezentace na Jubilejní výstavě Umělecké besedy v roce 1933 a na Benátském bienále v roce 1934, ale i skutečnost, že visel v pracovně Karla Čapka.
Na zadní straně plátna jsou zobrazeny dvě ženské figury na pozadí vesnické scenérie. Koloristicky pestřejší motiv prozrazuje vlivy Deraina, s jehož tvorbou se Rada seznámil během pobytu v Paříži.
Malíř, grafik, ilustrátor a prozaik, významný žák J. Preislera, M. Švabinského a J. Štursy na AVU v Praze. Jeho převážně ilustrační tvorba je soustředěna k příběhu, má smysl pro groteskní momenty, často ilustroval ruské autory i českou klasiku ( Jiráska, Nerudu, ..). Expresívnost jeho kresby odkazuje k tvorbě A. Kubina. V malířském realistickém a tradičním krajinářském projevu se pak setkává období temného koloritu s obdobím projasnění, i když jistý dramatický tón jeho děl nemizí a je zachován. Jako profesor na Akademii výtvarných umění v Praze (od r. 1945) setrval v této funkci až do konce svého života a zasloužil si titul národního umělce.
Autor viz T 2/340, TD 154, V 4/6, TB 27/546, B 8/570, NEČVU 2/667.