Olej na lepence, 80 x 85 cm, rámováno, datace – 1920 – 1925, signováno vpravo dole VRadimský.
Vystaveno:
Václav Radimský , Městská knihovna v Praze, GHMP, 2011, č. kat. 332.
Skvosty české krajinomalby, Muzeum a galerie v Prostějově, 4. 12. 2015 – 31. 1. 2016.
Publikováno:
Naděžda Blažíčková – Horová, Václav Radimský, Arbor Vitae, 2011, str.264, č. kat. 334.
Český malíř krajinář, krátce pobýval v Mnichově, kde studoval v soukromé krajinářské škole Eduarda von Lichtenfels, poté ve Vídni a v r. 1892 se vydal do Francie. Z podnětu malířky Zdenky Braunerové se asi v r. 1892 usadil v Barbizonu, kde měl možnost přímo poznat francouzskou impresionistickou malbu, zejména obrazy Clauda Moneta a Camilla Pissarra, kteří se stali jeho vzorem. Na několik let si pronajal starý nepoužívaný mlýn La Bergamotte u města Vernon, kde si zařídil ateliér, a na nedaleké Seině měl zakotvenou loďku, kterou používal jako plovoucí ateliér a v ní prý občas maloval společně s Monetem. Nejraději však vyhledával prosluněné partie, pohledy na vodní plochu, zachycoval odrazy stromů na vodní hladině a přitom se zaměřoval na zachycení mihotavých světel, slunečních paprsků a vystižení barevné atmosféry dne. Radimský byl ve Francii úspěšný. Vystavoval na pařížských Salonech, v r. 1894 za obraz Kapradiny (Etudes de Foug?res) získal ocenění jako vůbec tehdy nejmladší malíř. O rok později obdržel zlatou medaili v Rouenu a v r. 1900 na Světové výstavě v Paříži. Pravidelné spojení udržoval i s domovem, obesílal výstavy Krasoumné jednoty, osmaosmdesáti obrazy výstavenými u Topiče v r. 1899 poskytl české veřejnosti první informace o impresionismu. Časopisy Zlatá Praha, Světozor nebo Volné směry otiskovaly pravidelně reprodukce jeho obrazů. Během první světové války byl jako příslušník nepřátelské země zprvu internován ve věznici v Rouenu a propuštěn až na zákrok ministerského předsedy Georgese Clemenceaua, který si také zakoupil Radimského obraz. Radimský se po válce vrátil do Čech, kde se usadil na rodném statku v Pašince u Kolína. Jeho principy práce s barvou a světlem v podstatě charakterizují jeho celoživotní tvorbu, i když později v konzervativní podobě. Na rozdíl od Mařákových žáků¸ kteří více nebo méně vycházeli ve své tvorbě z citového vztahu ke krajinnému tématu, respektoval o několik let starší Radimský spíše analytický postup impresionistů, ale zejména jejich techniky malby. Radimského narůstající konzervatismus vyústil v početných krajinách z Polabí, jež vznikly v době mezi válkami a v posledních letech jeho života. Poslední dobou zažívá Radimského dílo zaslouženou konjunkturu a těší se svěžímu zájmu sběratelů i výstavních kurátorů.
Autor viz T 2/341, V 4/8, TB 27/549, B 8/572, NEČVU 2/668.