Olej na lepence, 71 x 100 cm, rámováno, datace 1937, signováno vlevo dole VRadimský, konzultováno s PhDr. Naděždou Blažíčkovou – Horovou.
Z autorovy monografie - Naděžda Blažíčková-Horová, Václav Radimský 1867 - 1946, Praha 2011:
Na podzim v roce 1937 oslavil Radimský sedmdesáté narozeniny. K nim připravil hned několik výstav – v rodném Kolíně, Hradci Králové a pak v únoru 1938 opět v pražské Rubešově galerii. Tentokráte překvapil novými náměty, a to z Krkonoš, kam se v předcházejícím roce vypravil. Také v Krkonoších hledal a maloval zamlžené večery, ranní opary, ale rovněž hory a bystřiny za jarního tání, za bouřky, kdy se voda rozvodněné Úpy valí přes kameny, pění a stříká, nebo na podzim, kdy se okolní stromy barví a žloutnou. […] Radimský, ačkoli se snažil přizpůsobit se českému malířskému názoru, zůstane jednou provždy především tlumočníkem francouzského impresionismu, nositelem francouzské techniky do českého krajinářství. V průběhu třiadvaceti let, kdy žil v blízkosti Clauda Moneta, osvojil si jeho názor a techniku tak dokonale, že se od toho už nemohl oprostit.
Malíř krajinář, studoval nejprve ve Vídni, odtud odešel do Francie a usadil se v Barbizonu, v místě, které dalo vzniknout silné krajinářské škole. Jeho obrazy vystavené r. 1899 v Praze byly první informací o impresionismu. Jeho principy práce s barvou a světlem v podstatě charakterizují jeho celoživotní tvorbu, i když později v konzervativní podobě. Na rozdíl od Mařákových žáků¸ kteří více nebo méně vycházeli ve své tvorbě z citového vztahu ke krajinnému tématu, respektoval o několik let starší Radimský spíše analytický postup impresionistů, ale zejména jejich techniky malby. Ideu, na níž hnutí stálo, však nebyl schopen dále rozvíjet. Autorův narůstající konzervatizmus tak vyústil v početných krajinách z Polabí, jež vznikly v době mezi válkami a v posledních letech jeho života.
Autor viz T 2/341, V 4/8, TB 27/549, B 8/572, NEČVU 2/668.