"Olej na plátně, 140 x 200 cm, datace – 1900, signováno vlevo dole V Radimský, zezadu opatřeno výstavním štítkem a razítkem.
K dílu je přiložen dopis od V. Radimského panu Vlkovi spolu s dobovou fotografií.
Vystaveno:
Goupil-Gallery, Regent-Streetu, 5, S. W., Londýn 1930;
Václav Radimský, GHMP Městská knihovna v Praze, 2011;
Má vlast - pocta české krajinomalbě, Jízdárna Pražského hradu 4. 9. - 1. 11. 2015;
Tváře české krajiny na obrazech českých malířů 19. a 20. století, Galerie Goltzova tvrz, 2. 5. - 9. 6. 2013, č. kat. 24;
Publikováno:
N. Blažíčková-Horová, V. Radimský, GHMP, Městská knihovna v Praze, 2011, str. 224, kat. č. 101;
Má vlast - pocta české krajinomalbě, Jízdárna Pražského hradu, S. V. U. Mánes, Praha, 2015, str. 263;
Politik 1902, č. 345, str. 1-2.
Ze soudobého tisku Národní politika, výtisk z 3. 4. 1930, str. 7, článek do sekce Umění od Dr. F. X. Harlase:
Václav Radimský v Londýně - V. Radimský není v Londýně nováček, ale jeho výstava v Goupil-Gallery na Regent-Streetu, 5, S. W., vzbudila zájem a měla úspěch tou měrou, že se stala zároveň společenskou událostí. Byla zahájena za přítomnosti oficielních osobností, byla vzata na vědomí nejen londýnským tiskem, ale též londýnským obecentstvem a těmi jeho jednotlivci, kteří mají bližší vztah k umění - chtějí se stát majiteli těch pro ně zajímavých prací umělce, přicházejícícího ze země, z kterého znali především Bohemian glass - světoznámé sklo naše, jak píše londýnský Morning Post 11. března t. r. Kritikovi listu velmi se líbí kolorit Radimského, ty jeho západy, ty harmonie zlata a rzí, zeleně a šedi za podzimu, ty jeho pávově modré dálky a smaragdové břehy tichých bažin. Pak imponuje svítivost krajin ze slatí normandských (Poud of St. Martin), mlžná rána nad říčkou.Vidí v těchto malbách živel nový, lyrickou krásu, která vyznačuje ""Muse of Bohemia"", muzy Čech. Je to velmi pěkně řečeno, kritik dobře vycítil onu osobní notu v díle Radimského, tohoto lovce dojmů z přírody, jenž kořistí dobrou ranou na první setkání z krásy chvíle. Také Times (10. bžezna) vzdává čest krajináři, v němž poznává francouzské školení a zkušenosti. Těch 32 obrazů mluví jasnou řečí o umělci, jenž je svého druhu pravý ""craftsman"", znalec svého řemesla skrz naskrz, malíř v pravém toho slova smyslu, ovládající to, na čem hlavně záleží: aby svoji uměleckou vidinu uměl také uskutečnit. Kritik Timesu rovněž obdivuje svítivost a barevnou delikátnost Radimského maleb, také jemu líbí se především motivy z mokrých lučin a z rovin bažinatých, Angličanům tak milých, protože známých. Po té stránce Radimský úplně opanoval pole a získal si všecky sympatie anglické společnosti jinak těžce přístupné. V naší době roztěkané stálými znepokojujícími aktualitami je Radimského umění klidný bod uprostřed zvířených proudů. Londýn porozuměl a českého umělce přivítal, a to je také pro nás ta nejlepší propaganda.
Český malíř krajinář, krátce pobýval v Mnichově, kde studoval v soukromé krajinářské škole Eduarda von Lichtenfels, poté ve Vídni a v r. 1892 se vydal do Francie. Z podnětu malířky Zdenky Braunerové se asi v r. 1892 usadil v Barbizonu, kde měl možnost přímo poznat francouzskou impresionistickou malbu, zejména obrazy Clauda Moneta a Camilla Pissarra, kteří se stali jeho vzorem. Na několik let si pronajal starý nepoužívaný mlýn La Bergamotte u města Vernon, kde si zařídil ateliér, a na nedaleké Seině měl zakotvenou loďku, kterou používal jako plovoucí ateliér a v ní prý občas maloval společně s Monetem. Nejraději však vyhledával prosluněné partie, pohledy na vodní plochu, zachycoval odrazy stromů na vodní hladině a přitom se zaměřoval na zachycení mihotavých světel, slunečních paprsků a vystižení barevné atmosféry dne. Radimský byl ve Francii úspěšný. Vystavoval na pařížských Salonech, v r. 1894 za obraz Kapradiny (Etudes de Fougeres) získal ocenění jako vůbec tehdy nejmladší malíř. O rok později obdržel zlatou medaili v Rouenu a v r. 1900 na Světové výstavě v Paříži. Pravidelné spojení udržoval i s domovem, obesílal výstavy Krasoumné jednoty, osmaosmdesáti obrazy výstavenými u Topiče v r. 1899 poskytl české veřejnosti první informace o impresionismu. Časopisy Zlatá Praha, Světozor nebo Volné směry otiskovaly pravidelně reprodukce jeho obrazů. Během první světové války byl jako příslušník nepřátelské země zprvu internován ve věznici v Rouenu a propuštěn až na zákrok ministerského předsedy Georgese Clemenceaua, který si také zakoupil Radimského obraz. Radimský se po válce vrátil do Čech, kde se usadil na rodném statku v Pašince u Kolína. Jeho principy práce s barvou a světlem v podstatě charakterizují jeho celoživotní tvorbu, i když později v konzervativní podobě. Na rozdíl od Mařákových žáků¸ kteří více nebo méně vycházeli ve své tvorbě z citového vztahu ke krajinnému tématu, respektoval o několik let starší Radimský spíše analytický postup impresionistů, ale zejména jejich techniky malby. Radimského narůstající konzervatismus vyústil v početných krajinách z Polabí, jež vznikly v době mezi válkami a v posledních letech jeho života. Poslední dobou zažívá Radimského dílo zaslouženou konjunkturu a těší se svěžímu zájmu sběratelů i výstavních kurátorů.
Autor viz T 2/341, V 4/8, TB 27/549, B 8/572, NEČVU 2/668."