Olej na plátně, 95 x 137 cm, rámováno, datace – okolo r. 1900, signováno vpravo dole VRadimský, rentoilováno.
Posoudil a pravost potvrdil PhDr. Mgr. Michael Zachař.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Naděždy Blažíčkové-Horové.
Krajina kantonů Vernon-Nord, Vernon-Sud, krajina slavné obce Giverny je i námětem nabízeného díla. Nápadně se podobá jednomu z opakovaných témat Václava Radimského, jímž je pohled na řeku l´Epte, pravého přítoku Seiny, do které ústí nedaleko Giverny. Opakuje se zde klikatící se vodní tok, za pomoci břehu formovaného listnatým stromovím a signifikantními vrbami, jež se zrcadlí v hladině a naznačují pomíjivost zaznamenané chvíle. Dle barevnosti můžeme odhadovat podzimní období, převládají valéry hnědé a stříbrné, asistují odstíny zelené a žluté barvy luk, palouků a pastvin. Dílo dosud nebylo publikováno a dle všech dostupných znaků ho můžeme datovat okolo roku 1900. Tento obraz se nikdy neobjevil v aukci, a tak se v tomto případě nabízí jedinečné doplnění pohledu na již z velké části zmapovanou autorovu tvorbu. Dílo je tak dalším střípkem k poznání díla Václava Radimského. Václav Radimský a Normandi, Václav Radimský a krajina Giverny, to jsou dvě spojené nádoby. Povodí řeky Seiny, blížeji právě řeka l´Epte, lesy protknuté říčkami a potoky, splavy a močály, to vše a mnohé další je opakujícími se motivy díla Václava Radimského v rámci jeho francouzského pobytu. Jakoby pozapomenuté meandry a toky řek, které čekaly právě na zpodobení, zaznamenání své pouhé existence tímto českým malířem. Radimský byl dlouhá léta opomíjen, ba zapomenut, jak pro obecnou veřejnost, tak i pro tu umění poučenou. A jsou to právě již jmenované motivy z Francie, které reprezentují české stopy na poli směru zvaného impresionismus. Nejsou to jen tak ledajaké záchvěvy, ale směle je můžeme řadit k těm nadnárodním. Právě Václav Radimský se v rámci svého pobytu ve Francii dokázal prosadit se svými díly v tehdejší konkurenci a používal takových privilegií, jako bylo nejen místo a čas tvorby, ale i místo ve společnosti zvučných jmen či samotné známosti s tím největším, mistrem Monetem. Stejně jako tento proslulý mistr okamžiku oné tzv. imprese, tak i Radimský brázdil či jen tak spočíval na vodní hladině se svou bárkou a snažil se zaznamenat prchavý moment, proměny krajiny, a to jak od brzkých rozbřesků po poslední paprsky odrážející se od vodní hladiny, procházející korunami stromů či jen tak lavírující po zelených plochách luhů.
Český malíř krajinář, krátce pobýval v Mnichově, kde studoval v soukromé krajinářské škole Eduarda von Lichtenfels, poté ve Vídni a v r. 1892 se vydal do Francie. Z podnětu malířky Zdenky Braunerové se asi v r. 1892 usadil v Barbizonu, kde měl možnost přímo poznat francouzskou impresionistickou malbu, zejména obrazy Clauda Moneta a Camilla Pissarra, kteří se stali jeho vzorem. Na několik let si pronajal starý nepoužívaný mlýn La Bergamotte u města Vernon, kde si zařídil ateliér a na nedaleké Seině měl zakotvenou loďku, kterou používal jako plovoucí ateliér a v ní prý občas maloval společně s Monetem. Nejraději však vyhledával prosluněné partie, pohledy na vodní plochu, zachycoval odrazy stromů na vodní hladině a přitom se zaměřoval na zachycení mihotavých světel, slunečních paprsků a vystižení barevné atmosféry dne. Radimský byl ve Francii úspěšný. Vystavoval na pařížských Salonech, v r. 1894 za obraz Kapradiny (Etudes de Fougeres) získal ocenění jako vůbec tehdy nejmladší malíř. O rok později obdržel zlatou medaili v Rouenu a v r. 1900 na Světové výstavě v Paříži. Pravidelné spojení udržoval i s domovem, obesílal výstavy Krasoumné jednoty, osmaosmdesáti obrazy vystavenými u Topiče v r. 1899 poskytl české veřejnosti první informace o impresionismu. Časopisy Zlatá Praha, Světozor nebo Volné směry otiskovaly pravidelně reprodukce jeho obrazů. Během první světové války byl jako příslušník nepřátelské země zprvu internován ve věznici v Rouenu a propuštěn až na zákrok ministerského předsedy Georgese Clemenceaua, který si také zakoupil Radimského obraz. Radimský se po válce vrátil do Čech, kde se usadil na rodném statku v Pašince u Kolína. Jeho principy práce s barvou a světlem v podstatě charakterizují jeho celoživotní tvorbu, i když později v konzervativní podobě. Na rozdíl od Mařákových žáků¸ kteří více nebo méně vycházeli ve své tvorbě z citového vztahu ke krajinnému tématu, respektoval o několik let starší Radimský spíše analytický postup impresionistů, ale zejména jejich techniky malby. Radimského narůstající konzervatismus vyústil v početných krajinách z Polabí, jež vznikly v době mezi válkami a v posledních letech jeho života. Poslední dobou zažívá Radimského dílo zaslouženou konjunkturu a těší se svěžímu zájmu sběratelů i výstavních kurátorů.
Autor viz T 2/341, V 4/8, TB 27/549, B 8/572, NEČVU 2/668.