Retrospektivní výstava malíře Lutobora Hlavsy je bilancí obrazového světa tvůrce, jehož dráhu sledujeme od konce 40. let, kdy vznikaly první kubisticky laděné kompozice a zátiší a kdy se utvářel jeho výtvarný názor, představuje Hlavsovo proniknutí do surrealistické malby v 50. letech, silnou epizodu abstrakce a strukturální malby v dekádě následující. Ukazuje velmi pozoruhodný kresebný vývoj - jak první figurální kresby aktů a ženských portrétů a s malbami související abstraktní kompozice, tak známý větší soubor kafkovských fantaskních variací na pražské motivy. Nakonec výstava uzavírá rozsáhlé téma, které autor rozvíjí od poloviny sedmdesátých let, jež jeho přítel Kamil Lhoták nazývá magickým realismem. Ústředním tématem se stává žena, imaginární prostor a čas, autor tu rezonuje s hodnotami renesančních kompozic i námětů, které často zasazuje do současného světa a jeho energie. Ze říše hudby, která utváří z velké části Hlavsovu uměleckou osobnost, si autor přináší podněty, které využívá intuitivně na malířském plátně, slovy Adolfa Branalada, jeho obrazy doslova vyvolávají hudbu, jsou protkány melodií. Hlavsova tvorba posledních čtyřiceti let je v prvé řadě plna poezie, zejména pak nálad, blízkých filmům italské nové vlny. Výstava má přiblížit životní dílo Lutobora Hlavsy, který přináší osobitý pohled na předešlé dekády se vším, co jej dráždilo, okouzlovalo, překvapovalo a vyzývalo k tvůrčí energii.