Suchá jehla na papíře, 11,5 x 14,5 cm, rámováno, v paspartě, pod sklem, signováno vpravo dole B.Reynek.
Publikováno:
Pavel Chalupa, Renata Bernardi, Bohuslav Reynek (1892 – 1971), Arbor Vitae, 2011, str. 193, soupis č. G137.
Grafik, básník a překladatel, jehož dílo v sobě spojuje expresionistické vyjádření a lyrickou poetiku. Blízký vztah k umění získal při soukromých studiích kresby na jihlavském gymnáziu zúročených v portrétní tvorbě, která vedla k navázání kontaktu s umělci ze skupiny Osma, Tvrdošíjní a Skupinou výtvarných umělců. Jeho dílo se zařazení vymyká, svou práci zasvětil individuální literární i grafické tvorbě. Věnoval se práci pro nakladatelství J. Floriana, pro které vytvářel díla spjatá s uměním krásné knihy. Ve 20. a 30. letech pravidelně navštěvoval Francii, k níž získal vztah prostřednictvím své ženy Suzanne Renaud. Typické jsou autorovy expresionistické linoryty, kresby uhlem a grafiky vytvořené technikou leptu a suché jehly. Autor tvořil od 30. let až do své smrti v ústraní na Českomoravské Vysočině. Motivy krajiny v jeho díle vystřídaly po roce 1939 biblické motivy, především scény ukřižování, piety a zapření sv. Petra. Ve svých dílech akcentoval tajemství mystické cesty a duchovních významů. Nejvýznamnější část Reynkova grafického i básnického díla vznikla v 50. a 60. letech, kdy na jeho rodinu dopadla komunistická represe. Ve výtvarných metaforách tematizoval smutek země a tragickou existencialitu doby. Z Reynkova statku se stalo útočiště umělců z literárního a filosofického okruhu. Plného docenění se autorovy dostalo až po roce 1990.
Autor viz T 2/357, NEČVU 2/682.