"Akryl na plátně, 150 x 180 cm, datace 2007, signováno vpravo dole M. Rittstein 2007.
Vystaveno:
Michael Rittstein: Vlhkou stopou, Národní galerie v Praze, Veletržní palác, 2008, Praha.
Publikováno:
Jan Kříž, David Majer, Vlastimil Tetiva; Michael Rittstein, Vlhkou stopou, Praha Gallery, Praha 2007, s. 382.
Plátno, s bizardním motivem tučňáka na koni, vzniklo v období, kdy se Rittstein po etapě abstraktních krajin, související s obsahovým a formálním „očisťováním” své tvorby, navracel zpět k předmětnému světu. Přítomná tu je jeho příznačná narativní grotesknost, těžící z autorovy nezaměnitelné schopnosti glosování viděného. Panelákové příběhy, které figurovaly na jeho dřívějších plátnech se proměňují ve volnější narace, zosobněné různými představiteli zvířecího světa. Silná energie obrazu, malovaného na syrové jutě, prozrazuje Rittsteinovou dispozici ke gestické malbě a nezaměnitelnou schopnost dospět úspornými výtvarnými prostředky k monumentálnímu efektu.
Mimořádnou atraktivitu plátna dokládá také skutečnost, že bylo zařazeno do autorovy souborné výstavy, která se uskutečnila v roce 2008 v Národní galerii, a bylo reprodukováno také v jeho monografii z roku 2007.
Český malíř, grafik a ilustrátor, jeden z nejvýznamnějších představitelů expresivní figurální malby. Nejprve studoval na SŠ Václava Hollara v Praze a po maturitě u prof. A. Paderlíka na AVU v Praze (1968-1974). Pro jeho dílo jsou charakteristické výtvarné projevy jako výrazová nadsázka, tvarová deformace, nezaměnitelný kolorit, groteskní děje, sarkasmus a vtip, ale i děsivé vize ze směřování konzumní společnosti a její fetišizace. Jeho expresivně dynamická tvorba na pomezí figurace a abstrakce, v níž má své místo i krajinomalba, je ceněna nejen v okruhu českých znalců umění, ale i v mezinárodním měřítku. V osmdesátých letech byl jeho projev zaměřený na obyvatele města, zahrádkáře, turisty a vesničany. Do svých obrazů zakomponovával obklady a lampičky vycházející ze stylu úspěšného bruselského EXPO. Jeho perspektivně zdynamizované figury nevyjadřovaly skutečnou nebo hranou úzkost, ale živočišný zájem duševně vyrovnaného sportsmena o český nehrdinský život, který sám žil. Často se o něm mluví jako o ""malíři české grotesky"", ale často se zapomíná, že z nejslavnější výstavy na toto téma (r. 1987) byl ""vykádrován"" pro ""nedostatek existencialismu"", na což odvětil, že jeho groteska znamená pár facek v kuchyni. Rovnoměrně však reflektoval denní i noční život českého člověka, plynule přecházel do skrytých ohlasů tíživé politické situace včetně propojení obřích hub a Černobylu, a dokonce vyjadřoval i své malířské lásky k Maroldovi a Burianovi. V devadesátých letech stále rozvíjel svá témata, ale ""jeho"" český člověk, který výborně rezistoval ideologii, se ""rozkydl"" v konzumu, začal žít životem, se kterým se malíř neztotožnil. Na přelomu milénia přesunul zájem do japonizujících krajin, tvořených rozlitými vědry barev. Po tomto vzepjetí malíř dosahuje velkých dynamických kompozic jen v osobních tématech, jako je vesnická tancovačka nebo intimní vzpomínka. Věnuje se i prostorovým instalacím, kresbě, ilustracím a volné grafice. Od r. 2001 vede ateliér malby AVU v Praze. Je zastoupen v četných významných sbírkách, kupř. Národní galerie v Praze, Galerie Hl. města Prahy, Českého muzea výtvarných umění v Praze, Památníku národního písemnictví Praha, všech oblastních galerií v ČR, Ministerstva kultury ČR, Centre Pompidou Paříž, Albertinum Vídeň, a soukromých sbírkách v ČR, v Evropě a USA. Uspořádal desítky samostatných výstav a účastnil se mnoha výstav kolektivních.
Autor viz Ch 12/350."