Malba a koláž na plátně, 60 x 70 cm, rámováno, datace 1992, zezadu opatřeno přípisem s určením.
Vystaveno:
Kolumbovo vejce, Galerie Béhemót, Praha, 1992.
Publikováno:
Bučilová Lenka, Zorka Ságlová - Úplný přehled díla, Kant, Praha 2009, str. 82, č. 90.
Toto velmi zajímavé a v tvorbě autorky unikátní dílo se odklání od oblíbeného motivu králíka, který začala autorka v 90. letech pomalu opouštět. V tomto období se začala více soustřeďovat na mytologický význam králíka, který zde významně souvisí s tématem Velikonoc. Vejce, jakožto symbol vzkříšení, plodnosti a regenerace lidského rodu je zde vyobrazeno jako nejdokonalejší přírodní tvar, což souvisí se Ságlové zaměřením se na geometrickou dokonalost. A i zde přichází souvislost s původním motivem, jelikož v Německu a slovanských zemích to byl vždy králík, který nosil dětem i dospělým velikonoční vajíčka. Ačkoliv se tedy může prvotně zdát, že toto dílo tematicky vybočuje z autorčiny dosavadní tvorby, ve skutečnosti naprosto dokonale zapadá do jejího systematického a neobyčejně kompaktního celoživotního díla.
Autorka studovala v letech 1961-1966 v textilním ateliéru Antonína Kybala na VŠUP v Praze. Ve své tvorbě se orientovala na konstruktivní geometrickou malbu, kterou v další fázi obohatila o prostorové reliéfní obrazy a geometrické objekty. Zkušenosti textilní práce aplikovala na svá seriální díla, která jsou přímo ovlivněna principy kreslení textilní matrice. Veřejné působení jí bylo na dlouho znemožněno z důvodu účasti na aktivitách undergroundu, kontaktu se skupinami Primitives Group a Plastic People a činnosti bratra Ivana Martina Jirouse. V období 1969-1972 realizovala několik akcí v mimogalerijních prostorech a v otevřené krajině, např. Házení míčů do průhonického rybníka Bořín či Kladení plín u Sudoměře. Autorka se zabývala parafrázemi a citacemi ikonografie středověkých tapisérií, kde nalezla motiv králíka, který se posléze stal hlavním námětem její tvorby.