Kombinovaná technika na papíře, 22 x 43 cm, rámováno, v paspartě, pod sklem, datace 1890–1899, signováno vpravo dole JS.
Opatřeno odborným posudkem doc. PhDr. Tomáše Vlčka, CSc.
Vystaveno a publikováno:
Veronika Hulíková - Jakub Schikaneder (1855-1924), NG v Praze, 2012, str. 98, č. k. 247;
Veronika Hulíková - Jakub Schikaneder (1855-1924), Průvodce výstavou, Ng v Praze, Valdštejnská jízdárna, 20.4. - 21.10. 2012, str. 54;
Klasikové 19. století, Galerie Diamant S.V.U. Mánes, 2012.
Mimořádný malíř a vůdčí osobnost českého malířství Jakub Schikaneder byl žákem J. M. Trenkwalda, J. Sweertse a A. Lhoty na AVU. V této době vedení školy inklinovalo k idealizaci klasicistních forem. Mezi Schikanederovými spolužáky a často blízkými přáteli byli třeba M. Aleš, F. Ženíšek nebo J. Tulka, se kterými prožíval kontrasty a konflikty nahromaděné mezi generacemi. V časopise studentů akademie, s mile mladistvým názvem Blbárna, je Schikaneder zpodobněn v kresbě M. Alše jako bonviván. Nejprve byl ovlivněn dobovým naturalismem a poté absolvoval několikaleté školení u G. Maxe na akademii v Mnichově, ale vždy zůstal umělcem bytostně českým. Od r. 1885 byl asistentem F. Ženíška na UPŠ a v r. 1890 byl tamtéž jmenován řádným profesorem dekorativní malby. Roku 1890 vytvořil programové dílo českého realistického umění, Vraždu v domě. V devadesátých letech dospěl pojetím obrazu k osobitému stylu, v němž jeho vlastní citlivost souzněla s představami a náladami uměleckých hnutí české a evropské dekadence. Signifikantní je pro autora rozvíjení hlavně témat každodennosti městského života, melancholicky zabarvených, jemně prozářených interiérů a potemnělých pražských zákoutí, která zůstávají dodnes neobyčejně přitažlivá. V jeho obrazech jsou rozehrány velmi ladné barevné tóny, přímo mistrovsky tlumené, jež zahalují téma i postavy jednotlivých maleb do působivého nezřetelného oparu na pomezí snu a skutečnosti. Jeho díla jsou mysticky laděná a mají meditativní hloubku. Po velké retrospektivní výstavě ve Valdštejnské jízdárně v Praze v letech 1998–1999 došlo výraznému oživení zájmu o tohoto malíře, ale také k řadě nových objevů rozšiřujících dosavadní kolekci jeho děl, které vedly k řadě dalších výstav a publikací.
Autor viz T 2/422, TB 30/64, B 9/374, NEČVU 2/735.