Pastel na papíře, 53 x 99 cm, rámováno, pod sklem, datace 1893, signováno vpravo dole JS, zezadu opatřeno výstavním štítkem a razítkem.
Vystaveno:
Klasikové 19. století, Galerie S.V.U. Mánes Diamant, 2012;
Jakub Schikaneder, Moravská galerie v Brně 13. 4. - 15. 7. 2007,
Jakub Schikaneder, Oblastní galerie v Liberci, 15. 2. do 25. 3. 2007;
Jakub Schikaneder, Nové objevy děl malíře tajemných nálad, Východočeská galerie v Pardubicích, 11. 10. 2006 – 7. 1. 2007, Pardubice 2006.
Publikováno:
Veronika Hulíková, Jakub Schikaneder (1855-1924), Průvodce výstavou, NG v Praze, Valdštejnská jízdárna, 20. 4. - 21. 10. 2012, str. 55;
Tomáš Vlček, Jakub Schikaneder 1855–1924, Malíř Prahy přelomu století, Tematický průvodce retrospektivní výstavou NG v Praze, Valdštejnská jízdárna, 15. 5. 1998 – 10. 1. 1999, Praha 1998, č. k. 107;
Tomáš Vlček, Jakub Schikaneder, Nové objevy děl malíře tajemných nálad, Východočeská galerie v Pardubicích, 2006;
Veronika Hulíková - Jakub Schikaneder (1855-1924), NG v Praze, 2012, str. 99, č. k. 248;
Zlatá Praha, ročník XLV., sešit 1.
Mimořádný malíř a vůdčí osobnost českého malířství Jakub Schikaneder byl žákem J. M. Trenkwalda, J. Sweertse a A. Lhoty na AVU. V této době vedení školy inklinovalo k idealizaci klasicistních forem. Mezi Schikanederovými spolužáky a často blízkými přáteli byli třeba M. Aleš, F. Ženíšek nebo J. Tulka, se kterými prožíval kontrasty a konflikty nahromaděné mezi generacemi. V časopise studentů akademie s mile mladistvým názvem Blbárna je Schikaneder zpodobněn v kresbě M. Alše jako bonviván. Nejprve byl ovlivněn dobovým naturalismem a poté absolvoval několikaleté školení u G. Maxe na akademii v Mnichově, ale vždy zůstal umělcem bytostně českým. Od r. 1885 byl asistentem F. Ženíška na UPŠ a v r. 1890 byl tamtéž jmenován řádným profesorem dekorativní malby. Roku 1890 vytvořil programové dílo českého realistického umění, Vraždu v domě. V devadesátých letech dospěl pojetím obrazu k osobitému stylu, v němž jeho vlastní citlivost souzněla s představami a náladami uměleckých hnutí české a evropské dekadence. Signifikantní je pro autora rozvíjení hlavně témat každodennosti městského života, melancholicky zabarvených, jemně prozářených interiérů a potemnělých pražských zákoutí, která zůstávají dodnes neobyčejně přitažlivá. V jeho obrazech jsou rozehrány velmi ladné barevné tóny, přímo mistrovsky tlumené, jež zahalují téma i postavy jednotlivých maleb do působivého nezřetelného oparu na pomezí snu a skutečnosti. Jeho díla jsou mysticky laděná a mají meditativní hloubku. Po velké retrospektivní výstavě ve Valdštejnské jízdárně v Praze v letech 1998 -1999 došlo k výraznému oživení zájmu o tohoto malíře, ale také k řadě nových objevů rozšiřujících dosavadní kolekci jeho děl, které vedly k řadě dalších výstav a publikací.
Autor viz T 2/422, TB 30/64, B 9/374, NEČVU 2/735.