Akvarel a tuš na papíře, 98 x 55 cm, rámováno, pod sklem, datace 1926, signováno vpravo dole Šíma 1926.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa.
Komentář PhDr. Karla Srpa:
Kresba nese všechny znaky Šímova úspěšně se rozvíjejícího stylu ze druhé poloviny dvacátých let, který přinesl značné výrazové vylehčení díky vztahu tušové kresby, uplatňující jen lehkou linii, a průzračného akvarelu. Šíma byl skvělý portrétista, jemuž stačilo jen pár tahů, aby vyjádřil celou osobnost, a zároveň ji zasadil do naznačeného prostředí, postiženého jen několika prolínajícími se prostorovými plány. Kresba svojí velikostí přesahuje tehdejší autorovy ilustrace, má téměř charakter obrazu. Žena, sedící na židli, vyznačené jen opěradlem, před kruhovým kavárenským stolem, jehož mramorová deska je vyjádřená akvarelem, měla za sebou nejspíše temný otvor dveří. Šíma Kašparovou zachytil v Paříži, kde tehdy příležitostně pobývala a vystavovala (důležitá se jeví její málo známá spolupráce s Galerií Bonaparte na začátku třicátých let). Odhmotněné tělo malířky zakončuje typický Šímův ostrý, řezaný profil hlavy, v němž jsou jen modré oči a výrazná ústa, jejichž tušovou kresbu podporuje akvarel, zatímco vlasy jsou spojené s okolním prostorem. Máme tak před sebou výjimečnou práci jak velmi vyspělým provedením, tak velikostí, která byla pro tehdejší Šímovy kresby typická. Důležité je, že i když jde o portrét, dokázal jej Šíma natolik zobecnit, že individuální rysy získávají širší platnost, přesahující dobovou atmosféru, jejíž proměnu zřetelně vystihl. Nejblíže měla kresba k Šímovu doprovodu Durychových Panenek a k Dellucovým Lidem z baru. Obě knihy vydalo nakladatelství Aventinum. Můžeme ji rovněž dát do souvislosti s přípravou alba Paříž.
Kresba patří k vrcholným ukázkám Šímovy práce ze druhé poloviny dvacátých let a předznamenává jeho vzrůstající zájem o portrét, jenž rozvinul jako člen skupiny Vysoká hra.
Kresba pochází z období, kdy Běla Kašparová a Josef Šíma začali úzce spolupracovat s Otakarem Štorch Marienem a jeho Aventinskou mansardou. Běla Kašparová vystavovala ve výstavní síni knihkupectví Aventina (3.10. – 21. 10. 1932).
Významný český malíř a ilustrátor, žijící od roku 1921 v Paříži, kde je považován za výraznou osobnost francouzského malířství. Studoval na pražské AVU u prof. J. Preislera, ve dvacátých letech byl členem známého avantgardního sdružení Devětsil. Jeho díla v této epoše jsou obdobou literárního poetismu. Počátky jeho tvorby jsou spojeny s generačním purismem a konstruktivismem. Tvorba založená imaginativně jej záhy přivádí do blízkosti surrealismu a k založení skupiny Grand Jeu, v jejíž filozoficky orientované poetice nachází zdroje své další tvorby: ústředním tématem jeho osobitých obrazů se stal prožitek jednoty světa a výtvarná fenomenologie živlů, především země a ohně. Konstitutivními prvky Šímovy tvorby jsou světlo a snové vize krajin, do nichž promítá mnohdy mytologické příběhy. Jako vize jsou koncipovány i jeho portréty. Jeho tvorba je v podstatě cestou odhmotňování se a to stále silnější rolí světla, přivádějící Šímovy kosmické vize do blízkosti lyrické abstrakce, ale také do tradice české barokní malby. Jako ilustrátor se řadí k nejpůvodnějším českým autorům. Šímovo dílo je zastoupeno v řadě muzejí a galerií, stejně jako v soukromých sbírkách.
Autor viz T 2/529, V 4/282, TB 31/42, B 9/606, NEČVU 2/822, F. Šmejkal: J. Šíma, Praha 1988.