Olej na plátně, 35 x 55 cm, rámováno, datace 1962, signováno vpravo dole JŠíma 62, zezadu opatřeno autorskou dedikací.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa.
Provenience:
Sbírka Jean - Marie Drot, od autora v roce 1963.
Komentář PhDr. Karla Srpa:
Úvahy Josefa Šímy o světle se dostaly počátkem šedesátých let do nového období, vycházejícího z jeho předcházejících obrazů Orfeů, jimiž se koncem padesátých let opět zařadil do čela moderního malířství jako jeden z hlavních představitelů evropské malby. Obraz znázorňuje ortogonální světelné pole v pozadí, které jen příležitostně probleskuje, před nímž se nacházejí sklopené plochy, představující téměř bludiště, které nelze zrakem proniknout. Šíma se zde zabývá podstatnou otázkou vizuality: jak vyjádřit temnou, jak znázornit vnitřní záři, kam až lze dojít v čitelnosti tvaru. Zároveň rozvíjí psychickou stránku, týkající se tesknoty, nemožnosti uchopit celek a uvidět jasné základy světa. Šíma uvádí teprve světlo do pohybu, jako by čekal, že ozáří naznačený obrazec před sebou a dá mu zřetelný tvar. Zřetelným rysem jeho obrazů se stal vnitřní pohyb, který tolik přitahuje obdivovatele jeho obrazů. Tato Šímova meditativní poloha by se dala srovnat s obdobnou meditativní polohou americké abstraktní malby, nicméně Šíma neopouští své evropské kořeny, týkající se hlavních os, držících pohromadě tento svět, jež nacházel v antickém Řecku. Obraz získal do své sbírky významný kulturní činitel a autor mnoha televizních pořadů se soudobými umělci Jean-Marie Drot přímo od Šímy, se kterým dělal rozhovor pro televizi v roce 1963.
Významný český malíř a ilustrátor, žijící od roku 1921 v Paříži, kde je považován za výraznou osobnost francouzského malířství. Studoval na pražské AVU u prof. J. Preislera, ve dvacátých letech byl členem známého avantgardního sdružení Devětsil. Jeho díla v této epoše jsou obdobou literárního poetismu. Počátky jeho tvorby jsou spojeny s generačním purismem a konstruktivismem. Tvorba založená imaginativně jej záhy přivádí do blízkosti surrealismu a k založení skupiny Grand Jeu, v jejíž filozoficky orientované poetice nachází zdroje své další tvorby: ústředním tématem jeho osobitých obrazů se stal prožitek jednoty světa a výtvarná fenomenologie živlů, především země a ohně. Konstitutivními prvky Šímovy tvorby jsou světlo a snové vize krajin, do nichž promítá mnohdy mytologické příběhy. Jako vize jsou koncipovány i jeho portréty. Jeho tvorba je v podstatě cestou odhmotňování se a to stále silnější rolí světla, přivádějící Šímovy kosmické vize do blízkosti lyrické abstrakce, ale také do tradice české barokní malby. Jako ilustrátor se řadí k nejpůvodnějším českým autorům. Šímovo dílo je zastoupeno v řadě muzejích a galeriích, stejně jako v soukromých sbírek.
Autor viz T 2/529, V 4/282, TB 31/42, B 9/606, NEČVU 2/822, F. Šmejkal: J. Šíma, Praha 1988.