Olej na plátně, 75 x 100 cm, rámováno, datace 1961, signováno vpravo dole Šíma 61.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa.
Provenience:
Jean-Marie Drot, významný francouzský kritik umění a dokumentarista.
Komentář PhDr. Karla Srpa:
Tak toto je obraz, který má vlastnosti, pro něž diváci obdivují Šímu: blankyt světelných polí, jemně rozesetých po ploše, která jen jako by lehce plula a nenacházela nikde ukotvení. Šíma se zde ocitá na hranici znázornění. Jako by předváděl prvotní světelnou hmotu, která teprve čeká na své přesnější vymezení, jež se jí dostane ve skloněném kosočtverci, jenž naznačuje plynutí a vnáší do prázdného pole prostor. Obraz lze dokonce číst od spodní části po horní: u spodního okraje rámu byla pole naznačena jen úzkými, téměř jako by k sobě nepatřícími liniemi, které však odděluje zářící světlo, aby postupně uprostřed plátna získala výraznější prostorové rozvedení, a při horním okraji rámu se opět zužovala a rozplývala. Šíma zvažoval meze smyslového působení, doslova se pohyboval na hraně světelnosti. Současně tím do obrazu pronikal podstatný emotivní náboj. Šíma se zde zabývá zrodem barevného světla z šedého pozadí. Tento jeho přístup připomene i obrazy Václava Boštíka z počátku šedesátých let.
Posuzovaný obraz je vizuálně silně přitažlivý, představuje významné autorovo dílo z počátku šedesátých let. Není bez zajímavosti, kdo si jej vybral do své sbírky. Původně jej měl ve svém majetku televizní komentátor a kulturní pracovník, velký znalec umění Jean-Marie Drot, který s Šímou dělal v roce 1963 rozhovor do televize.
Významný český malíř a ilustrátor, žijící od roku 1921 v Paříži, kde je považován za výraznou osobnost francouzského malířství. Studoval na pražské AVU u prof. J. Preislera, ve dvacátých letech byl členem známého avantgardního sdružení Devětsil. Jeho díla v této epoše jsou obdobou literárního poetismu. Počátky jeho tvorby jsou spojeny s generačním purismem a konstruktivismem. Tvorba založená imaginativně jej záhy přivádí do blízkosti surrealismu a k založení skupiny Grand Jeu, v jejíž filozoficky orientované poetice nachází zdroje své další tvorby: ústředním tématem jeho osobitých obrazů se stal prožitek jednoty světa a výtvarná fenomenologie živlů, především země a ohně. Konstitutivními prvky Šímovy tvorby jsou světlo a snové vize krajin, do nichž promítá mnohdy mytologické příběhy. Jako vize jsou koncipovány i jeho portréty. Jeho tvorba je v podstatě cestou odhmotňování se a to stále silnější rolí světla, přivádějící Šímovy kosmické vize do blízkosti lyrické abstrakce, ale také do tradice české barokní malby. Jako ilustrátor se řadí k nejpůvodnějším českým autorům. Šímovo dílo je zastoupeno v řadě muzeí a galerií, stejně jako v soukromých sbírkách.
Autor viz T 2/529, V 4/282, TB 31/42, B 9/606, NEČVU 2/822, F. Šmejkal: J. Šíma, Praha 1988.