Tuš a akvarel na papíře, 71 x 61 cm, rámováno, pod sklem, datace 1926, signováno vpravo dole ŠÍMA 1926.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa.
Komentář PhDr. Karla Srpa:
Kresba přesně vystihuje Šímův styl přelomu dvacátých let, kdy dokázal skloubit prchavost a pomíjivost zážitku s vnitřním tvarem. Oblíbenou tušovou kresbu koloroval, zde dokonce dvěma barevnými odstíny, které její působení silně umocňují. Obdobným způsobem pracoval i při kolorování nejrůznějších knih, vydávaných především v nakladatelství Aventinum. Kresba je z roku 1926, tedy z období, kdy již měl mimořádné úspěchy po samostatné výstavě v Topičově salonu v roce 1925. Zachycuje velmi přesně vystiženou tvář ženy, která je v mírné pohybové akci, jak naznačuje pohyb její pravé ruky. Šíma její hlavu výrazně prosvětlil, přičemž okolí naopak akvarelem zhmotnil. Jako důležitou podrobnost používal Šíma květiny, které vytvářely zřetelný vizuální efekt, umožňující mu výrazné rozkreslení. Ustálil si tak určitý typ znázornění ženské polopostavy, vyvolávající téměř snový dojem, u nějž nadále setrval, a jenž rozvíjel v mnoha ilustracích. Z kresby je patrné, že žena Šímu zaujala, nechal vyznít její tělo, které jako by se rodilo z prázdna plochy.
Kresba je skvělou ukázkou Šímova intuitivního vhledu, podpořeného mimořádným výtvarným talentem.
Významný český malíř a ilustrátor, žijící od roku 1921 v Paříži, kde je považován za výraznou osobnost francouzského malířství. Studoval na pražské AVU u prof. J. Preislera, ve dvacátých letech byl členem známého avantgardního sdružení Devětsil. Jeho díla v této epoše jsou obdobou literárního poetismu. Počátky jeho tvorby jsou spojeny s generačním purismem a konstruktivismem. Tvorba založená imaginativně jej záhy přivádí do blízkosti surrealismu a k založení skupiny Grand Jeu, v jejíž filozoficky orientované poetice nachází zdroje své další tvorby: ústředním tématem jeho osobitých obrazů se stal prožitek jednoty světa a výtvarná fenomenologie živlů, především země a ohně. Konstitutivními prvky Šímovy tvorby jsou světlo a snové vize krajin, do nichž promítá mnohdy mytologické příběhy. Jako vize jsou koncipovány i jeho portréty. Jeho tvorba je v podstatě cestou odhmotňování se a to stále silnější rolí světla, přivádějící Šímovy kosmické vize do blízkosti lyrické abstrakce, ale také do tradice české barokní malby. Jako ilustrátor se řadí k nejpůvodnějším českým autorům. Šímovo dílo je zastoupeno v řadě muzejích a galeriích, stejně jako v soukromých sbírkách.
Autor viz T 2/529, V 4/282, TB 31/42, B 9/606, NEČVU 2/822, F. Šmejkal: J. Šíma, Praha 1988.