Olej na plátně, 100 x 120 cm, rámováno, datace 1913–1914, signováno vlevo dole T. F. Šimon, zezadu opatřeno výstavním štítkem.
Vystaveno a publikováno:
Má vlast - Pocta české krajinomalbě, S.V.U. Mánes Diamant, 4. 9.–1. 11. 2015, str. 542.
Hledíme na typický motiv Šimona Tavíka i jiných zástupců české tvorby, Tanger, přístavní město ležící na břehu Maroka, nedaleko Gibraltarského průlivu. Město, jeho slavný trh či právě ony uličky jsou nezaměnitelným motivem severní Afriky. Tanger, jako jedna z bran do tajuplného kontinentu Afrika je světoznámý svými barvami, zákoutími a hlavně zobrazovanými lidmi, prodejci, obchodníky, kteří tento kus světa proslavili. Malíř daný námět vypodobnil v nesčetných verzích i technikách, nám se nabízí krásné dílo v oleji, které je vedeno expresním tahem a mělkými barvami navozující pohyb zobrazených postav, navozující sblížení s daným pohledem. Šimon Tavík vytvořil pohled na stoupající uličku ve slunečném dni se všemi jejími obyčeji a krásami. Malíř zde navodil příjemnou atmosféru teplého světla, poklidného plynutí času dne a rytmus života v přístavním městě. František Šimon Tavík nám svým dílem podal nádherný pohled na svůj oblíbený námět a milovníky autora tato položka nemůže nechat klidnými.
Světoznámý grafik a malíř, studoval u M. Pirnera na AVU v Praze. Prameny jeho tvorby vyvěrají ze secesního uměleckého světonázoru a japonského umění, se kterým se seznámil přímo na ostrovech Země vycházejícího slunce. Jeho zájem o městské náměty vrcholí pak v tvorbě zaměřené na Prahu. V letech 1904–1914 se usadil v Paříži, ale jedním dechem je nutno dodat, že po celý život hodně cestoval. Získal mezinárodní uznání, stal se členem nejprestižnějších grafických a malířských spolků v Paříži a Londýně. Byl jedním ze zakladatelů českého spolku grafiků Hollar. V roce 1928 byl jmenován profesorem na nově vytvořené grafické speciálce na AVU. Ve třicátých letech se Šimon, tehdy již světoznámý grafik a velmistr svého oboru, znovu obrátil k malbě a využíval své zažité štětcové techniky k obrazům letní pohody, a to především při cestách do Itálie a Dalmácie. Tam zachycoval jednak motivy starobylých architektur ve městech Ráb a Cavtat, ale též - i ve vzpomínce na francouzský Onival - pláže s koupajícími se výletnicemi. Zatímco plenérové menší obrázky jsou spíš ryzí malířskou oslavou Nabistů coby dávné mladické inspirace, doma v ateliéru dopracovaná velká plátna zase jistou sociokulturní sondou do civilizačních zvyklostí místa a doby.
Autor viz T 2/533, TD 185, V 4/284, TB 31/54, B 9/611, NEČVU 2/824.