Olej na plátně adjustovaném na překližce, 53 x 27 cm, rámováno, datace - 1943, signováno vlevo dole Z. Sklenář 43, zezadu opatřeno autorským přípisem s určením.
Autenticita díla ověřena galeristou Zdeňkem Sklenářem.
Publikováno:
František Šmejkal, Zdeněk Sklenář, Umělecké profily, Odeon 1984, č. 11.
Z publikace F. Šmejkala:
…ve Figuře a Tanečníkovi, Sklenář už opouští mimetický princip zobrazení a buduje obraz jako nezávislý výtvarný organismus založený na znakovém vyjádření. Postavy už nejsou deformovány, ale svobodně utvářeny ze soustavy elementárních grafických znaků, linií, barevných struktur a ploch, které již nemají s anatomickou věrností nic společného a jejichž sémantické určení vyplývá teprve z celkového kompozičního kontextu. Dochází zde tedy k značné autonomizaci výrazových prostředků, determinovaných především zákony obrazové skladby a umělcovy tvůrčí fantazie. Přitom každý tvar, ať už abstraktní nebo významově nosný, má v kompoziční struktuře stejnou důležitost. Eliminace imitativních funkcí totiž uvolňuje latentní energii barvy a linie, umocňuje jejich emotivní působení a zároveň rozšiřuje jejich asociativní kapacitu. Obraz se stává znakovou strukturou směřující k metaforickému přepodstatnění skutečnosti.
Mimořádný osobitý malíř, grafik a ilustrátor, studoval na UPŠ v Praze u prof. A. Hofbauera a Z. Kratochvíla. Člen S.V.U. Mánes. Zdeněk Sklenář nikdy nepatřil do žádné výtvarné skupiny a nikdy patřit nechtěl. Jeho myšlenkový a výtvarný svět byl naprosto originální a svou inspiraci čerpal z intenzivního výtvarného zájmu o rudolfínský manýrismus, zejména pak o osobu geniálního Giuseppe Arcimbolda, kterého pomáhal objevovat i pro historiky umění v době, kdy ještě nepatřil mezi respektované tvůrce, dále secesi a orientální kaligrafii. Významně jeho tvorbu ovlivnili také básníci jako K. H. Mácha, Ch. Baudelaire a G. Apollinaire. Jeho imaginativní tvorba našla své východisko v surrealismu, malba je však od počátku zaměřena ke vztahu barevné amorfní plochy a jemné znakové struktury. Osudovým zlomem v jeho tvorbě se stala cesta do Číny v r. 1955, kde strávil několik měsíců. V další tvorbě aplikoval zásady vyslovené výtvarným teoretikem a figurálním malířem Sie Che, ale vybral si z nich jen určité principy, které volně parafrázoval ve shodě s vlastní evropskou sensibilitou. Od této doby se v jeho podání stává obraz kaligrafickým podobenstvím světa, schopným evokovat předměty i krajiny, konkrétní osoby i abstraktní filozofické pojmy, anonymní čmáranice na zdi i kultivované písemné znaky. Významnou kapitolu v jeho díle tvoří rovněž svébytné a nezapomenutelné knižní ilustrace. Dílo Zdeňka Sklenáře se vyznačuje jedinečnou nadčasovostí a mimořádnou sdělností napříč světadíly a rozdílnými kulturami.
Autor viz T 2/454, TD 166, B 9/632, NEČVU 2/744.