Olej na plátně, 31 x 43 cm, rámováno, datace – 1939, signováno vlevo dole vrypem Zd. Sklenář spolu s nečitelným určením místa.
Posoudil a pravost potvrdil galerista Zdeněk Sklenář.
Obraz bude zařazen do připravovaného soupisu díla Zdeňka Sklenáře.
Opatřeno odborným posudkem Nadi Řehákové z roku 2003.
Nabízené dílo dle všech viditelných znaků a námětu spadá do jednoho z největších tematických okruhů autora, a to městské krajiny. Město se nápadně podobá dílu Nábřeží k ránu, jak svým zachycením nábřeží a vůbec městské krajiny, tak i svou datací. Námět městské krajiny si autor velice oblíbil a dle potřeby stylizoval. Pohledem na městskou krajinu, v tomto a jiných případech, stylizované Prahy se Zdeněk Sklenář odkazuje na své období fascinace dílem Baudelaira, jehož dílo se mu stalo inspirací jak pro téma ženy, která ho fascinuje nejvíce, tak pro město, ve kterém žije. Zdeněk Sklenář byl ale také fascinován dílem dalšího Francouze, Charlese-Louise Phillipa. Ten autora a mnohé další jeho vrstevníky, mimo jiné například zástupce Devětsilu, učaroval svým sugestivním popisem Paříže, života v ní a města samotného v díle Bubu z Montparnassu. Toto dílo bylo Sklenářovi a nejspíše i ostatním vstupem do nepřístupného světa imaginace a kouzla města světel. Zdeněk Sklenář uvedl v pohyb svou obrazotvornost a promísil své představy o kouzlech Paříže s městem, které dobře znal a bylo mu domovem, Prahou. Tu se mu Vltava stala Seinou, tu se romantická Kampa proměnila v La Cité nebo Ostrovem sv. Ludvíka. Do uliček Starého města si autor promítl své představy Latinské čtvrti. Pohled Zdeňka Sklenáře na Prahu se lišil od jeho vrstevníků či soudobých uskupení. Nebyl přitahován periferií a průmyslovými objekty města, jako tomu bylo u Skupiny 42 či ho neinspiroval barokní duch historické části města jako Baucha nebo Kokoschku. Zdeněk Sklenář byl učarován geniem loci města a tvořil z toho, co znal nejlépe, z dětství prožitého na venkově, jako parky, ostrovy, nábřeží, řeku a v neposlední řadě městskou zeleň. U nabízeného díla vidíme všechny jmenované zásahy do reality a prostupování městských paralel. Je zde zřejmé autorovo zaujetí městskou krajinou se všemi jejími formami, barvami a světlem které město nabízí.
Mimořádný osobitý malíř, grafik a ilustrátor, studoval na UPŠ v Praze u prof. A. Hofbauera a Z. Kratochvíla. Člen S.V.U. Mánes. Zdeněk Sklenář nikdy nepatřil do žádné výtvarné skupiny a nikdy patřit nechtěl. Jeho myšlenkový a výtvarný svět byl naprosto originální a svou inspiraci čerpal z intenzivního výtvarného zájmu o rudolfínský manýrismus, zejména pak o osobu geniálního Giuseppe Arcimbolda, kterého pomáhal objevovat i pro historiky umění v době, kdy ještě nepatřil mezi respektované tvůrce, dále secesi a orientální kaligrafii. Významně jeho tvorbu ovlivnili také básníci jako K. H. Mácha, Ch. Baudelaire a G. Apollinaire. Jeho imaginativní tvorba našla své východisko v surrealismu, malba je však od počátku zaměřena ke vztahu barevné amorfní plochy a jemné znakové struktury. Osudovým zlomem v jeho tvorbě se stala cesta do Číny v r. 1955, kde strávil několik měsíců. V další tvorbě aplikoval zásady vyslovené výtvarným teoretikem a figurálním malířem Sie Che, ale vybral si z nich jen určité principy, které volně parafrázoval ve shodě s vlastní evropskou sensibilitou. Od této doby se v jeho podání stává obraz kaligrafickým podobenstvím světa, schopným evokovat předměty i krajiny, konkrétní osoby i abstraktní filozofické pojmy, anonymní čmáranice na zdi i kultivované písemné znaky. Významnou kapitolu v jeho díle tvoří rovněž svébytné a nezapomenutelné knižní ilustrace. Dílo Zdeňka Sklenáře se vyznačuje jedinečnou nadčasovostí a mimořádnou sdělností napříč světadíly a rozdílnými kulturami.
Autor viz T 2/454, TD 166, B 9/632, NEČVU 2/744.