Olej na papíře adjustovaném na lepence, 40 x 57 cm, rámováno, pod sklem, datace 1898, signováno vpravo dole A. Slavíček.

Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa

Vystaveno a publikováno:

Antonín Slavíček, Jubilejní výstava, S.V.U. Mánes, 1932, č. k. 20.

Antonín Slavíček 1870-1910, Jízdárna pražského hradu, září – listopad 1961, č. k. 48.

Antonín Slavíček Soupis díla, Státní nakladatelství krásné literatury a umění, Praha 1965, č. k. 54. Jan Tomeš, Antonín Slavíček, Odeon, Praha 1966, č. k. 79.

Antonín Slavíček (ed. Petr Wittlich), Gallery, Praha 2004, obr. 48, s. 56.

Z posudku PhDr. Karla Srpa:

Obraz, pocházející z vrcholného Slavíčkova období, ve kterém měl prvé výrazné umělecké úspěchy, z konce devadesátých let 19. století, rozvíjí základní motiv, jenž se stal příznačný pro celé jeho dílo: ubíhající cestu parkem, pokrytou spadaným listím, lemovanou stromořadím, prozářenou slunečními záblesky. Vypadá jako bezprostředně zachycený krajinný výsek, nicméně způsob jeho pojetí není nijak nahodilý, vyrůstá z celkového směřování autorovy osobnosti. Slavíček si obraz rozdělil mírně vzhůru zprava do leva ubíhající diagonálou, rozlišující jej na dvě části, oblast cesty a oblast vzrostlých stromů, do níž vstupuje až jako jakýsi dramatický motiv druhá diagonála, zhmotněná kamennými schůdky, vedoucími zleva doprava, uprostřed překrytými listím. Slavíček se zajímal o hranu, ubíhajícího prostoru, vyjádřeného cestou, na níž umístil lavičku se sedící figurální stafáží. Každou postavu pojal jinou barvou, přední černou, zadní modrou, jež je jediným výrazným místem s modrou, vyskytující se v celé práci. Obraz je kladen do souvislosti se Slavíčkovými nejvýznamnějšími díly jako je Slunce v lese (1898) či Zahradní zeď (1900). Přestože není autorem datován, byl již počátkem třicátých let vřazen do období konce devadesátých let, jak to vyplynulo ze srovnání s jinými Slavíčkovými obrazy. V našem díle dokázal Slavíček vyjádřit tesknotu uplývajícího času, mizení, záblesky prchavého a proměnlivého světla, nostalgické plynutí, vyvolávající zapomnění, způsob, jímž dokázal vyhranit smyslovou zkušenost a zároveň ji potlačit, jak dokázal vtisknout pevný tvar prchavé náladě.

Podle štítků na zadní straně byl obraz několikráte vystavený již před rokem 1961: byl vystavený na Jubilejní výstavě díla Antonína Slavíčka v SVU Mánes, 1932 (č. k. 20, zde jako technika uvedeno: syntonos na kartonu).

Obraz je uvedený a reprodukovaný ve všech soupisech díla Antonína Slavíčka: Antonín Slavíček 1870-1910, Jízdárna pražského hradu, září – listopad 1961 (č. k. 48); Antonín Slavíček Soupis díla, Státní nakladatelství krásné literatury a umění, Praha 1965 (č. k. 54); Jan Tomeš, Antonín Slavíček, Odeon, Praha 1966 (č. k. 79). Obraz byl rovněž vystavený na Slavíčkově výstavě v roce 2004 v Městské knihovně v Praze, v jejíž doprovodné publikaci byl reprodukovaný: Antonín Slavíček (ed. Petr Wittlich), Gallery, Praha 2004 (obr. 48, s. 56).

Obdobná díla se na našich a dalších prestižních aukcích objevují pouze výjimečně a draží se v rozmezí 7 000 000 - 9 000 000.