Olej na plátně adjustovaném na kartonu, 52 x 64 cm, rámováno, datace - 1909, signováno vpravo dole ASlavíček, zezadu opatřeno přípisy s určením.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa.
Komentář PhDr. Karla Srpa:
Máme před sebou dosud neznámé dílo Antonína Slavíčka pocházející z jeho závěrečného období, které sice není podchyceno v dosavadní literatuře, ale lze je Slavíčkovi jednoznačně připsat. Obraz, zachycující polní cestu se stromořadím na horizontu, je výrazně dělen na dvě poloviny, část země, která je velmi volně namalovaná, a část nebe, které je bohatě promodelované. Slavíček, ať se pohyboval na jakémkoli místě Čech, vždy se v nich snažil nalézt svůj oblíbený krajinný motiv, k němuž se vracel v nejrůznějších oblastech. Nesl si svou krajinu v sobě a vždy se staral, aby se nové místo, které pokaždé musel od Kameniček hledat, alespoň trochu podobalo tomu původnímu. Obraz se vyznačuje zemitým kontrastem hnědí a zelení a bělob a modří, typickým pro pozdní Slavíčkovo dílo, výraznou zjednodušeností motivu, který je zbavený všeho přebytečného, zůstala jen cesta, vinoucí se od středu plátna, téměř jako by na ní Slavíček stál, končící drobným stromořadím v pozadí naznačujícím svažující se terén za horizontem obrazu. Slavíček tak důmyslně vytvářel prostorovou hloubku, aniž by ji přímo znázornil.Určitým vodítkem k určení lokality je nápis na lepence „kartonu“, který jeho majitel zčinil, když obraz kupoval od paní Slavíčkové Masarykové během druhé světové války. Sdělila mu, že může jít buď o Oldřichovec, nebo o Německou Rybnou, přičemž obrazu díky nejednoznačnosti místa bylo přiřknuto velké časové rozpětí 1906 - 1909. Pro Oldřichovec, kde byl o prázdninách v roce 1908, se nabízí blízké srovnání s obrazem Před bouří (1908, olej, plátno na lepence, 52 x 62 cm, Národní galerie v Praze), jenž zachycoval obdobnou polní cestu, pro Německou Rybnou, kde byl o prázdninách v roce 1909, s obrazy jako Polní cesta z Německé Rybné (1909, olej, plátno na překližce, 56 x 69 cm, soukromá sbírka) nebo ještě průkazněji Z Německé Rybné (1909, olej, plátno na lepence, 56 x 70 cm, soukromá sbírka). Rozhodnutí mezi Oldřichovcem a Německou Rybnou není příliš snadné a nejspíše vyplyne, jakmile bude opět připravován zevrubnější soupis Slavíčkova díla, neboť za posledních několik desetiletí se objevilo dost prací, které neobsahuje Tomešův a Kotalíkův soupis. Při srovnání dosud známých a dostupných děl jsem se nakonec rozhodl přiřadit dílo do Německé Rybné, i když je to pouze hypotetické určení.
Obraz má velikost totožnou se Slavíčkovými formáty, které v tomto období používal jako podklad. Jedná se o plátno na lepence. Obraz byl zarámován jako pozdní Slavíčkovy obrazy do rámu od Jindřicha Ecka.
Obraz původní majitel, jeden z nejvýznamnějších československých meziválečných obchodníků, jenž byl po roce 1948 pronásledovaný, měl od doby koupě stále u sebe, a po jeho smrti jej dostala jedna větev rodiny. Podle přípisu na zadní straně jej získal od manželky Antonína Slavíčka (1870-1910), Bohumily Slavíčkové – Brynychové Masarykové (1876-1962), která se po Slavíčkově smrti provdala za malíře Herberta Masaryka (1880-1915). Od ní pochází rovněž důležitá informace o firmě, která Slavíčkovi dodávala karton polepený plátnem, na nějž často v pozdním období maloval. U vdovy po Slavíčkovi zůstala část jeho díla, které prodávala zejména během válečných let.
To, že obraz nebyl vystaven, mělo své důvody. Syn obchodníka, který po otcově smrti obraz získal, s nímž jsem se znal, jej nechtěl zapůjčit na výstavy z obavy, že by o něj mohl přijít, či jej jakkoli zveřejnit.
Unikátní český malíř a zcela mimořádný krajinář, který patří již po generace mezi nejznámější a nejobdivovanější české autory. Studoval v ateliéru u prof. J. Mařáka na pražské AVU. Společně se skupinou malířů kolem prof. Mařáka jezdil malovat do plenéru krajiny v okolí Okoře a v r. 1898 vstoupil do S.V.U. Mánes. Podnikl cesty do Mnichova a Paříže. Po začátku století bydlel se svou rodinou v Kameničkách, kam zval významné osobnosti společenského dění. Právě tam namaloval jeden z nejikoničtějších obrazů českého umění s všeříkajícím názvem U nás v Kameničkách. Ve Slavíčkově tvorbě je příznačná uvolněná práce s barevným koloritem a často pak přímo s barevnou skvrnou. Daří se mu zachycovat světelnou atmosféru a umně zvládá dodat krajině potřebnou expresi, avšak nikdy nepřestává být realistou. Pro mnohé se stal symbolem zpodobnění krás české krajiny a proměnných nálad v přírodě. Vystavoval krajinomalby na výstavě Umělecké besedy. Jeho dílo je zastoupeno v prestižních veřejných i soukromých sbírkách. Jeho tvorba představuje jednu z nejosobitějších reakcí na proměny evropského malířství druhé pol. 19. století.
Autor viz T 2/459, TD 167, 224, TB 31/129, B 9/644, NEČVU 2/755.