Olej na plátně adjustovaném na kartonu, 56 x 69 cm, rámováno, datace – 1909, zezadu opatřeno přípisem umělcova syna Jana Slavíčka potvrzujícím pravost díla.
Opatřeno odborným posudkem PhDr. Karla Srpa, PhDr. Jaromíra Zeminy a PhDr. Jany Orlíkové.
Komentář PhDr. Karla Srpa:
Jedním z hlavních námětů Antonína Slavíčka, procházejícího celou jeho tvorbou, je motiv klikatící se polní cesty, končící kdesi u horizontu nebo se ztrácející v polích pod nepatrně zakřiveným, téměř rovným obzorem, po němž následuje velký prostor, věnovaný mrakům, zdůrazňujícím dálku a šířku krajiny. Slavíček, aniž by tušil, že brzy nastane předčasný závěr jeho tvorby, se soustředil jen na nejpodstatnější, kus zoraného pole, vyjádřeného několika odstíny hnědí a blankytně modré nebe, jako by chtěl setrvat u těch nejhlavnějších a nejdůležitějších kvalit, které mají jen čistě výtvarné hodnoty. Z krajiny zmizely náznaky staveb, stromy a keře, případně i lidská stafáž. Zbylo jen nejnezbytnější, co vyžadovalo krajní obezřetnost při vlastní malbě. Zatímco krajina zabírá přibližně spodní třetinu obrazu, následující dvě třetiny již pohltila obloha, po níž rovněž neletí žádní ptáci jako na některých autorových starších dílech, lze dokonce říci, že právě u tohoto obrazu je zúžení země a rozšíření nebe největší z celého pozdního autorova díla. Z vlastního obrazu je patrná jemnost pojetí, která převádí realitu do oblastí, nacházejících se nad smyslovým světem. Slavíčkův malířský přístup byl krajně dematerializovaný.
Podle stylu práce lze jednoznačně soudit, že obraz nejspíš vznikl během autorova prvého a posledního pobytu v Německé Rybné během července 1909.
Lze-li vůbec poměřovat kvalitu posledních Slavíčkových prací, jichž se s obdobnou tématikou objevilo kolem sedmi, je třeba podotknout, že právě tento obraz náleží k vůbec nejvýraznějším.
Komentář PhDr. Jaromíra Zeminy:
Přestože obraz není podepsán, nepochybuji – shodně s Janem Slavíčkem – o tom, že jej namaloval Antonín Slavíček. Souhlasím také s názorem, že je z léta roku 1909, kdy Slavíček pobýval v Německé Rybné v Orlických horách. Námětem většiny obrazů tam vzniklých je táhlé úbočí kopce s nepokosenými obilnými poli, která se střídají s plochami zeleně a hnědi, mezi nimiž se klikatí cesta, vedoucí k vesnici mezi stromy na obzoru. Obloha nad krajinou je plná bílých oblaků, jež Slavíček namaloval vždycky ze všeho nejdřív – názorně to dosvědčují jeho dva nedokončené obrazy poslední, Ve žních a Žamberecká silnice.
Od druhých obrazů tohoto druhu se Krajina s oblaky liší větším barevným kontrastem horní a dolní části – oblaka jsou bělejší, méně stínovaná, a krajina tmavší – a také sumárnějším podáním. Obraz je promalován o něco míň zevrubně než ty druhé, a proto působí klidněji a velkoryseji, a potemnělost země pod jasným nebem má v sobě něco zvláštně tklivého.
Unikátní český malíř a zcela mimořádný krajinář, který patří již po generace mezi nejznámější a nejobdivovanější české autory. Studoval v ateliéru u prof. J. Mařáka na pražské AVU. Společně se skupinou malířů kolem prof. Mařáka jezdil malovat do plenéru krajiny v okolí Okoře a v r. 1898 vstoupil do S. V. U. Mánes. Podnikl cesty do Mnichova a Paříže. Po začátku století bydlel se svou rodinou v Kameničkách, kam zval významné osobnosti společenského dění. Právě tam namaloval jeden z nejikoničtějších obrazů českého umění s všeříkajícím názvem U nás v Kameničkách. Ve Slavíčkově tvorbě je příznačná uvolněná práce s barevným koloritem a často pak přímo s barevnou skvrnou. Daří se mu zachycovat světelnou atmosféru a umně zvládá dodat krajině potřebnou expresi, avšak nikdy nepřestává být realistou. Pro mnohé se stal symbolem zpodobnění krás české krajiny a proměnných nálad v přírodě. Vystavoval krajinomalby na výstavě Umělecké besedy. Jeho dílo je zastoupeno v prestižních veřejných i soukromých sbírkách. Jeho tvorba představuje jednu z nejosobitějších reakcí na proměny evropského malířství druhé pol. 19. století.
Autor viz T 2/459, TD 167, 224, TB 31/129, B 9/644, NEČVU 2/755.