"Olej na lepence, 39 x 45 cm, rámováno, datováno 1901, signováno vpravo dole A Slavíček.
Zezadu opatřeno potvrzením pravosti od B. Slavíčkové – Masarykové z r. 1929.

Opatřeno odbornými posudky od PhDr. Mgr. Michaela Zachaře a PhDr. Jany Orlíkové.

Komentář PhDr. Mgr. Michaela Zachaře:

Volně malovaná plenérová krajina s polním motivem spadá do mezidobí mezi velkou okořskou periodou a údobím hostišovským. Je to již doba zralých umělcových let, kdy kolem své třicítky vytvořil několik klíčových obrazů spoluvytvářejících kostru jeho uměleckého vývoje (Zahradní zeď 1900, Vítr 1900, Orání 1900, Cesta v polích 1901, Podhradí z Okoře 1901, Po dešti 1901). Největší Slavíčkův monografista Jan Marius Tomeš si správně všiml, jak málo obrazů zejména z roku 1901 je k dispozici. Přitom Slavíček byl malíř v plné síle tvůrčího vzepětí a nemaloval jen velké obrazy či přímo definitivy. Konečně i z let předchozích známe řadu i metrových formátů v různém stupni dohotovení. Předmětný obraz malovaný spíš drobnější skvrnou v jistém rozdrobení se záměrně prosvítajícím červenavým podkladem je zčásti dobová zvyklost (A. Hudeček, J. Honsa…), dílem pak aktuální volba daná atmosférickou situací práce v plenéru. Lokalitu neznáme, ale nebude to již Okoř. Spíš pahorkatina se sporou vegetací a hutnou oblohou tak, jak ji později známe ze Slavíčkových Kameniček nebo Střítěže. Obraz se vyznačuje již oproštěním od secesní senzitivity a příklonem k drsnějšímu jednoduššímu podání krajiny. Ukazuje Slavíčkovo směřování před velkými a majestátními hostišovskými obrazy příštího léta ( Cesta do vsi 1902, Pohorská vesnice 1902, Krajina s Hostišovským rybníkem 1902, Mrak 1902) a výrazově blízkými pracemi typu Duhy 1903.

Malíř krajinář, studoval u J. Mařáka na akademii v Praze. Jeho tvorba představuje jednu z nejosobitějších reakcí na radikální proměny evropského malířství 2. poloviny 19. století, které českému umění otevřela např. Chittussiho krajinomalba. Bytostná malířskost, stále více se uvolňující práce s barvou, barevnou skvrnou a světlem přibližuje jeho tvorbu impresionismu. Příznačným rysem jeho tvorby však je zároveň směřování k expresi a psychologickému, citovému prohloubení námětu. Častá melancholie jeho krajin a městských scenérií odkazuje i k jeho přináležitosti ke generaci, jejímž východiskem byl symbolismus.
Autor viz T 2/459, TD 167, 224, TB 31/129, B 9/644, NEČVU 2/755."