Olej na plátně, 81,5 x 60,5 cm, rámováno, signováno vlevo dole Jan Slavíček.
Začátek umělecké dráhy Jana Slavíčka byl ovlivněn jeho otcem A. Slavíčkem a H. Masarykem. Slavíčkova souvislá a kompaktní tvorba se vyznačuje vyhraněnou orientací na krajinomalbu a zátiší. I přes jejich početnost se dá hovořit o osobitých dílech, která vypovídají o umělcově velmi citlivé a vycvičené ruce. Umělecký kritik V. V. Štech o jeho tvorbě prohlásil, že “maluje tak přirozeně, jako někdo mluví”. O tom svědčí i nabídnuté dílo, které diváka přesvědčí svou lehkostí a nenásilným podáním jak v barvě, tak v oproštěnosti od jakékoliv tvarové či iluzivně perspektivní nadsázce. Kytice zaplňuje celý nabídnutý prostor ale i přes to působí skrojným dojmem, skoro jako by se styděla za svou pomíjivou krásu. Ačkoliv jiná díla reagují na závěrečnou fázi syntetického picassovského kubismu a doznívají v nich redukované a náznakové tvary, nabízený obraz nám nabízí jinou autorovu polohu, která mu je velmi vlastní a přirozená. Jeho přednes zračící se v tomto plátně je výsostně bezprostřední, zároveň však zbavený impresionistické nahodilosti či naopak realisticky zatíženého popisu. Je to odvrácená tvář jeho jinak emocionálně dramatických barevných a nervních obrazů. V závěrečných pracích 40.let se navrací k majestátním panoramatům heroicky viděné Prahy, rozvíjí spíše epickou linku malířského projevu a doříkává tak umělecký odkaz svého slavného otce Antoníma Slavíčka.